Na začátek 
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math


















































































„Riskuješ úplně všechno, ale nezískáš vůbec
nic, protože to, co je v našich termínech
zisk a ztráta, nás zachytilo na negativní
straně (v hmotném světě)
– my neznáme míru, s níž měřit.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž
Vyšší standard oddanosti
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Mahárádž

Student oddanosti může někdy říci: „Tolik jsem toho dal a všechno, co chci, je malá kapička, pouhý dotek, jenom abych byl inspirovaný dělat víc. Ne že bych si chtěl Krišnu užívat, ale chtěl bych, aby mi bylo opětováno – ‘Ano Jsem tady.‘“

To ale nic není. Přijímání jídla, chození, koupání, oblékání – vyžadujeme si tolik pohodlí, a co je to za požadavek, který chceme, aby se naplnil? Pokus se to všechno počítat v termínech Nekonečného. Žádná konečná věc, jakkoliv velká, nemůže přijít k Nekonečnému. Samotné složení Nekonečného je naprosto jiného druhu. Pokud jsi na té cestě, budeš si myslet: „Nemohu udělat vůbec nic, abych přistoupil ke Krišnovi. Vůbec nic jsem pro to neudělal.“ Tohle je jednotka míry, jíž se měří vzdálenost k Nekonečnému.

„Dělám toto, dělám tamto, dělám toho tolik, platím tak vysokou cenu“ - toto rozpoložení vede naprosto opačným směrem. Ti, již jsou skutečně na Krišnově cestě, cítí: „Nedokáži pro Něho udělat vůbec nic.“ Tímto se změní celý přístup. Tento ideál, tuto povahu opravdového hledání nám předal náš Guru Mahárádž, Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí.

Jednou dva brahmačaríni, kteří po deset let sloužili v mathu přišli za Šrílou Prabhupádou (Bhaktisiddhántou Sarasvatím) s nějakými otázkami, ale váhali se ho zeptat. Prabhupád samotný se jich zeptal: „Zdá se, že mi chcete něco sdělit, ale nic neříkáte.“ „Ano, přišli jsme něco říci Vaší Svatosti, ale neodvažujeme se to vyslovit.“ „Ne, ne, řekněte, co chcete říci.“ Potom začali hovořit. „Po deset let, co jsme přišli, děláme službu, tak jak nám bylo přikázáno, ale dosud necítíme nic o Krišnovi. Necítíme, že bychom učinili jakýkoliv pokrok.“ Prabhupád se zeptal: „To co mi teď říkáte, je pravda? Jste ve své zpovědi upřímní?“ Oni odpověděli: „Ano, co říkáme je pravda.“ Prabhupád jim řekl: „Potom je všechno v pořádku. Pokračujte ve službě a ničeho se neobávejte.“ Na co poukázal? Co to znamená?

Nic jsi nezískal – něco hledáš, ale nedosáhl jsi ničeho konkrétního. Takový pocit je dobrým znamením. Pokud by jsi měl říci: mám tolik poznání, získal jsem tolik věcí, byl by to pokrok egoistickým směrem. Místo toho však musíš sám sebe vyprázdnit. Je to velmi zarážející věc.

Pouze negativní dychtění po Krišnovi je měřítkem našeho pokroku. „Nic nemám. Nic si nemohu vychutnat. Už z toho šílím, nedostal jsem žádnou stopu po Krišnovi.“

To je ta cesta – viraha-vipralambha. Jednoho dne jsem řekl: „Naprostý risk, žádný zisk.“ Taková je cesta. Ne žádný risk, žádný zisk, ale veškerý risk, žádný zisk - taková je cesta. Riskuješ úplně všechno, ale nezískáš vůbec nic, protože to, co je v našich termínech zisk a ztráta, nás zachytilo na negativní straně (v hmotném světě) – my neznáme míru, s níž měřit.

Připrav sám sebe. Nespokoj se s čímkoliv, myslíce si: „To je Krišna.“ To není Krišna. Neti, neti, neti! Neti – odstraň nepravdivost a v pozadí budeš schopen nalézt něco reálného. „Je to tam. Je to s písmy. Je to s Gurudévou a s Vaišnavy, ale já nemám nic. Je to navždy jejich vlastnictvím, ne mým. Nebude to moje vlastnictví, je to vlastnictví mého Gurudévy.“ Tímto způsobem bude nastaven úhel pohledu. On je vlastnictvím mého Gurudévy, vlastnictvím Nandy a Jašódy, oni s Ním mohou zacházet, jakkoliv se jim zlíbí, ale já jsem přihlížející. Krišnovi služebníci mi řeknou: „Udělej toto, udělej tamto pro Jeho službu.“ Takové postavení je pro mne lepší – nepřistupovat blízko, ale sloužit z povzdálí. Já nejsem způsobilý. Tento kurs - jsem nezpůsobilý – bychom měli nabrat. Nezpůsobilost by měla být první věcí k analýze – první věcí, která se nám otevře.

Potřebujeme šaranágati, zřeknutí se sama sebe. Musím zkoncovat s tím, čím jsem, musím rozpustit svoje ego, potom se On sám odhalí. Rozpustit vlastní ego je velice těžké, ale když je ego úplně rozpuštěné, pak se skrze službu vynoří jiné ego. Pokud jsme současné ego odstranili a dospěli jsme do podstaty pojetí duše, potom shledáme, že se nacházíme v úžasné atmosféře a skrze službu do ní postupně pronikneme.

Připomeňme si případ jednoho západního <>sannjásína. Byl velmi šílený ve svém tančení, aby ukázal, že je inspirovaný Krišnovou rásou. Já jsem nikdy nespatřil našeho Guru Mahárádže tančit a zpívat, pouze rozvážně hovořil o Krišnovi. Pokud někdy nějaké slzy vytékaly z jeho očí, s ovládnutou myslí je velice nenápadně odstranil. Byl velice dychtivý nevyjadřovat žádný pocit a jestliže nějaký pocit nebo sentiment vyšel na povrch, velmi obezřetně se ho snažil zakrýt.

Jeho povaha byla taková – neukazovat. Žádná show. Co Rám Dás Babádží a ostatní sahadžijové (světští imitátoři) získali předváděním šíleného tance, proléváním slz a tělesným chvěním? To všechno k nim přitahovalo obyčejný dav a Prabhupád musel vysvětlovat, že tyhle věci nejsou skutečnou známkou oddanosti. Koti mukta madhye durlabha eka kŗşņa bhakta – mezi milióny osvobozených duší lze stěží nalézt jednoho Krišnova oddaného, eka kŗşņa bhakta. Pokus se přijít do blízkého okolí Nekonečného. Musíme překročit k nekonečnému a rozpustit naše ego. Hegel řekl: „Zemři.“ Nejdříve se nauč umírat, ne pro tohle nebo tamhleto, ale umírat pro pojetí Krišny přicházející od Gurudévy. „Zemři, abys žil.“



Oddanost nade vše
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž
tapasvino dana-para yasasvino
manasvino mantra-vidah sumangalah
ksemam na vindanti vina yad-arpaņam
tasmai subhadra-sravase namo namah

„Vzdávám své nekonečné poklony Svrchovanému Pánovi, který je známý jako Svrchované Dobro. Ani osvobozené duše (jňání), oddané odříkání, ani dobročinní světští karmí, ani světově nejvěhlasnější bytosti, ani ti, kteří provádějí oběť Ašvamédha, ani světci a jogíni, ani recitátoři manter nebo bytosti vytříbeného charakteru nejsou schopni dosáhnout úspěchu v životě, jestliže nenasměřují svá veškerá úsilí k Němu.“

(Šrímad Bhágavatam 2.4.17)

V této své úvodní řeči, předtím, než Šukadév Gósvámí začne přednášet Šrímad Bhágavatam, praví k přítomným vzdělancům: „Vím, že je v tomto shromáždění přítomna spousta učenců, jogínů, tapasvích nejrůznějšího druhu, ale přesto vám všem pravím: tapasvino – existuje taková spousta odříkavých asketů, dána-pará – tolik lidí, slavných pro svou dobročinnost, yasasvino – spousta bytostí, proslavených svými písmy nebo oběťmi, manasvino – tolik velkých učenců, mantra-vidah – a těch, kteří jsou velmi zběhlí v užití mystických slov. Musíte si ovšem uvědomit, že žádný z nich nedosáhne úspěchu v životě, pokud se neodevzdá Krišnovi. Pochopení té nejvyšší centrální pravdy vám může poskytnout pokojný a harmonický život, kterému se nedokáže vyrovnat žádný z těchto částečných výdobytků.“







































„Myslet si , že hmotné opojení může dát
zrod šťastné extázi pojetí absolutní krásy
a sladkosti – to je ateismus.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž

Soustředění, vyvolané drogami, je umělé soustředění. Veškeré světské pomůcky jsou nutně umělé a nižší povahy. Jinak řečeno, tohle je „fosilní otcovství“. „Fosilie vytvořila Boha“.

Předpokládá se, že fosilie (zkamenělina) se vyvinula v lidské bytosti, ve kterých vyrostl koncept Boha. Fosilie je tedy považována za příčinu, vytvářející pojetí Boha. Fosilie je „otcem“ Boha. Myslet si tedy, že hmotné opojení může dát zrod šťastné extázi pojetí absolutní krásy a sladkosti – to je ateismus.

Ačkoliv je vědomí jemné, je stálejší nežli hmotné fosilie. Nesmíme se obávat transformace, neboli umírání. Měli bychom vítat smrt našeho ega. „Zemři, abys žil.“ Pokud naše motivace vychází ze správného zdroje, tak musíme chápat, že námi zažívané nesnáze nejsou pouhým odříkáním. Nesmíme přijmout pouhé nesnáze, nýbrž musíme naplnit Jeho zájem. Vnitřní oběť je nutnější nežli oběť vnější. Z tohoto důvodu je za nejprospěšnější doporučena yukta-vairágja, odříkání v oddaném duchu. Tělesná soužení nejsou naším cílem ani zájmem. Naším zájmem je Jeho uspokojení a jakákoliv metoda, která k tomu povede, nám bude doporučena jako nejvhodnější. Musíme přijmout naprosté odevzdání se vyššímu agentovi. Je-li nám dovoleno se nad sebou zamyslet, tak bychom měli přijmout yukta-vairágju, neboť degradace ani soužení naším cílem není. Naším cílem je uspokojit Krišnu. Musíme dovolit planout ohni, který zažehl náš Guru Mahárádž. Nesmíme udržovat jen mdlý plamínek. Ideál, darovaný Gurudévou, je v tomto světě zřídka k nalezení. Jen jedné z tisíců a miliónů bytostí se může poštěstit mít toto semínko zaseté do srdce.

manusyaņam sahasresu kascid yatati siddhaye
yatatam api siddhanam kascin mam vetti tattvatah

„Mezi nesčetnými dušemi obdrží jen některé lidskou formu života. Mezi mnoha tisíci lidských bytostí se pouze nepatrná část pokusí dosáhnout přímého zážitku individuální duše a Nadduše a mezi mnoha tisíci úspěšných aspirantů na této cestě, kteří skutečně spatřili duši a Nadduši, pouze nemnozí dokážou skutečně vnímat Mne, Šjámasundaru.“

(Bhagavad-gítá 7.3)



Královská cesta
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Je velice snadné cítit a chápat, že nedokážeme sloužit Harimu, Guruovi a Vaišnavům. Ale říci: „Já sloužím, já mám“ - to je ze všeho nejtěžší. Taková je povaha našich „zisků“. Jdeme polapit ty, již jsou ve všech ohledech výše než my, a to v nekonečné míře. Jak je to potom možné?

Musíme být vědomí, chceme spojení s nadřazenými; nadřazenými, které je nemožné ovládat. Pouze láska a náklonnost – ne právo, ne síla – to je rovina přístupu. A láska a náklonnost znamenají obětování se. Obětování, sebeobětování - to je královská cesta. Sebeobětování. Obětováním se nemohou vstoupit žádné nechtěné věci. Obětování sobeckých představ a myšlenek; a to (obětování) nemá žádný konec.

Nesmíme se obávat žádného zklamání. Od začátku musíme slíbit, musíme podepsat vyznání, že nepožadujeme žádný výsledek, žádné konsekvence. To je na Něm, to je na Nekonečném. To je na Nekonečném! Pouze část povinnosti – jež může být bezvýznamná – která se váže k mému postavení, pouze o tu se mohu starat. Zbytek je v Jeho rukou a dále už se s tím nebudeme trápit. Budeme se soustředit pouze na ten jediný bod: co je mou povinností; zjistit to a přijmout to. Zbytek přijde sám od sebe a já si s tím nebudu lámat hlavu a trápit se tím. V tomto duchu začněme všechny naše snahy. Gaura Haribol!

Jdu se vykoupat do oceánu obětí. Oběť – zemři, abys žil. Hegel to vyjádřil velice pěkně – zemři, abys žil. To je proces žití – zemřít. Čím v současnosti jsme, zemře. Zemři! Předlož sebe celého jako hodnotu k oběti. Hodnotou je celé tvoje ego.

Zemři - a nezemřeš. Okamžitě ti bude jasné, že chceš zemřít, jenže zemřít nemůžeš. Tvoje vnitřní obeznámení, že nezemřeš, vyjde na povrch. Nezemřeš, jsi věčný. Budeš schopný shledat: „Každým okamžikem se snažím dělat tu věc za cenu vlastní smrti, jenže smrt nepřichází. Proč? Snažím se obejmout smrt, ale smrt nepřišla. Co se to děje?“ A potom: „Já nezemřu, nezemřu, jsem věčný!“ Tehdy síla a kuráž porostou víc a víc, budou se zvětšovat a zvětšovat.

Zemři, abys žil, obětuj, ahuti. Yajna, slovo yajna znamená ahuti, vlož do ohně. Vlož sám sebe do ohně. Svoji nejdražší věc vlož do ohně. Yajna znamená oběť.

yajnarthat karmano 'nyatra loko 'yam karma-bandhanah

„Nesobecká povinnost vykonaná jako oběť Nejvyššímu Pánovi se nazývá yajna, neboli oběť. Všechny činnosti vykonané pro jakýkoliv jiný účel jsou příčinou otroctví v tomto světě opakovaných zrození a smrtí.“

(Bhagavad-gita 3.9)
aham hi sarva-yajnanam bhokta ca prabhur eva ca

„Já jsem jediným uživatelem a Pánem všech obětí.“

(Bhagavad-gita 9.24)

„Já jsem Pánem, ovladatelem a uživatelem, příjemcem oběti, kdekoliv nastane. Příjemcem jsem Já Samotný. Jediným příjemcem ve světě jsem Já Samotný.“ Krišna říká: „Já jsem jediným příjemcem, nikdo jiný. Všechno je přenášeno, všichni jsou přenášejícími agenty, ale konečným příjemcem jsem Já Samotný; aham hi sarva-yajnanam bhokta ca prabhur eva ca, ale toto Moje Já je tvým přítelem, ne nepřítelem. Suhrdam sarva-bhutanam (Bhagavad-gita 5.29) „Jsem tvým nejlepším přítelem.“

To je náležité přizpůsobení, po němž toužíme. Absolutní Ochránce, Vlastník, je mým přítelem. On je mým přítelem a my si to musíme uvědomit a jednat podle toho „se srdcem uvnitř a Bohem nad hlavou!“ Gaura Haribol, Gaura Haribol !



Pod Krišnovou správou
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Nejcennější vlastností každé části celku je to, že každá musí být oddaná centru, i za cenu nesplnění svých povinností souvisejících s vlastním postavením v okolí. A ten, kdo je schopen tuto vlastnost ocenit, vnímat a prosazovat, této pozice také brzy dosáhne. V nitru svého srdce to dokáže ocenit, a to je určitý důkaz jeho uvědomění na této cestě, které bude brzy efektivní a veřejnost si toho všimne: „Ó, on také vstoupil na cestu ananja-bhadžanu, výlučné pozornosti vůči hlasu z Absolutního Centra, a to je vše, čeho je třeba.“

Dharma označuje morálku a povinnosti, zahrnující povinnosti vůči otci, matce, zemi, společnosti, lidstvu atd. Pokud však někdo všechny tyhle povinnosti zanedbá a upne se pouze na přímý vztah vůči Mně, bude považován za bezchybného. Následuje linii sarva-dharmān parityajya mām ekań śaraņań vraja. Jedná správně, a ten, kdo je schopen to ocenit, bude také velmi brzy náležet k té stejné třídě.“ Tohle je celý výklad.

Dle standardu všeobecné interpretace může mít začátečník v oddané službě mnoho špatných sklonů v chování, ale jakmile dozraje, musí všechny zmizet. Nicméně, někdy je možné pozorovat pronikající znaky nežádoucího chování, přinejmenším navenek.

Čím více se soustředíme na chování ostatních, tím více ztrácíme vlastní čas a energii. Namísto prospěchu nám takováto praxe pouze způsobí potíže. Pokusím-li se nalézt chybu u druhého, obzvláště pak u oddaného, tato chyba se projeví na mně. Zřekni se takové společnosti (chyb). Pokus se v druhých nalézt to dobré – to ti pomůže.





































„Duchovní kapacita v žádném případě nezávisí
na zjevné hmotné schopnosti.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Za časů našeho Guru Mahárádži jsme měli v Mathu takový systém, že jeden oddaný musel oslavovat druhého, obzvláště toho, který se mu nezamlouval. Tímto způsobem byl tento oddaný donucen nalézt v nepříliš oblíbeném oddaném to dobré a sám si tím takto prospět. Zanedbávaje vše zlé ve svém pojetí druhé osoby, byl donucen pátrat po něčem dobrém a takto si prospět.

Nikde by neměly být kultivovány špatné věci, obzvláště ne u oddaných. Krišna se sám o Svoje oddané duše postará. Proto je cokoliv, co je v nich přítomno – dobré nebo zlé – pouze Jeho zodpovědnost. Jakékoliv zlo v oddaném může Jeho vůlí okamžitě zmizet, pokud tímto zlým sklonem nehodlá naplnit Svůj vlastní zájem. Musíme mít tuto vizi. Nesmíme si troufat kritizovat ty, kteří jsou přímo pod Krišnovou správou, nebo se dostaneme do velkých potíží. Musíme se v nich pokusit nalézt to dobré, protože to nám velmi pomůže. Tohle není žádná teorie, nýbrž ta nejpraktičtější úvaha.

Šríla Rúpa Gósvámí uvedl příklad, že svatá voda Gangy se může navenek jevit nečistě, ale tato vnější nečistota bahna, bublin a pěny nemůže změnit očisťující kapacitu vod Gangy. Podobně je také oddaný, jakožto átma, čistá duše, očisťujícím agentem – tím nejčistějším a nejnormálnějším faktorem na světě. Jakékoliv skvrny, které je možné navenek pozorovat na jeho charakteru, jsou jako bahno, bubliny a pěna ve vodách Gangy. Očisťující schopnost Gangy nemůže být narušena žádnou pěnou nebo špínou, která se smísí s jejími vodami. Duchovní kapacita v žádném případě nezávisí na zjevné hmotné schopnosti. Někdy je u Vaišnavy možné pozorovat náznaky drobné chamtivosti nebo zlosti, jindy může být slepý, hluchý nebo chromý, avšak svatý charakter Vaišnavy je nezávislý na mentálních či fyzických vlastnostech.



Nejvyšší koncept jednání
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Jednoho dne putoval Šríla Bhaktivinód Thákur během pronášení Pánových Jmen ze své libovůle po nebesích. Vtom si uvědomil, že je velmi blízko Jamálaji, kde má Jama, Pán smrti, svůj dvůr, na kterém vynáší rozsudky nad hříšníky tohoto světa. Spatřil tam také Brahmu, Náradu, Šivu a ostatní, jak diskutují s Jamarádžem o významu dvou veršů, vyslovených Šrí Krišnou v Bhagavad-gítě (9.30, 31), aniž by se byli schopni dobrat správného významu těchto slok.

api cet su-duracaro bhajate mam ananya-bhak
sadhur eva sa mantavyah samyag vyavasito hi sah

„I když je navenek u někoho možné pozorovat, jak se dopouští mnoha hříchů, pokud se Mi takováto osoba výlučně odevzdala, je třeba ji považovat za nejčistší – za světce. Cokoliv, co činí, činí stoprocentně správně.“

ksipram bhavati dharmatma sasvac-chantim nigacchati
kaunteya pratijanihi na me bhaktah pranasyati

„Velmi brzy se u ní začne projevovat zbožné chování a bude na ní možné pozorovat, že dosáhla v životě skutečného míru. Ó synu Kuntí, bez zdráhání veřejně prohlaš, že mého oddaného nikdy nepotká zkáza.“

























„My můžeme nebo nemusíme plnit své
(relativní) povinnosti, ale musíme plnit
naše povinnosti vůči Centru – to je za všech
okolností ten nejpodstatnější faktor.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Ovšem toho, kdo se zaměstnává výlučně oddaností Pánovi, definoval Pán Svými vlastními slovy: sarva-dharman parityajya mam ekam saranam vraja: „Můj čistý oddaný je ten, kdo se vzdal svých veškerých povinností, a odevzdávaje se Mým chodidlům, přijímá za své pouze svoje povinnosti vůči Mně.“ Jak je tedy možné, aby se čistý oddaný (ananya-bhak), který už se vzdal veškerých povinností a odevzdal se Pánovi, projevoval jako někdo, kdo plní pilně své předepsané povinnosti, neboli navenek „zbožný člověk“ (ksipram bhavati dharmatma)? To je anomálie.

Jamarádž, Brahmá, Nárada a ostatní probírali tento bod, neschopni dobrat se závěru. Jak se může někdo stát „velmi brzy zbožným“, pokud již zavrhl veškeré povinnosti, jak zbožné tak světské, aby se mohl plně odevzdat chodidlům Svrchovaného Pána?

Nedobíraje se žádného řešení, nechali poslat pro Šrílu Bhaktivinódu Thákuru, kterého spatřili na nebesích pronášet Svaté Jméno Pána: „On je čistý oddaný – a ne nějaký obyčejný oddaný – který má hluboké poznání Písem. Nechť tedy přijde a vysvětlí tyto verše Bhagavad-gíty.“

Šríla Bhaktivinód Thákur přijal jejich pozvání a vysvětlil jim tyto verše. Api cet su-duracaro bhajate mam ananya-bhak – bez ohledu na jeho vnější jednání musí být čistý oddaný (ananya-bhak) přijímán (mantavyah) za stoprocentního světce (sadhur). Tohle vede k závěru, že ten, kdo je schopen si to uvědomit a kdo prohlašuje, že Krišnův čistý oddaný je bez ohledu na jeho vnější chování stoprocentním světcem, se brzy stane dharmatmou, ctnostným a zbožným. Jeho prohlášení a závěr jsou naprosto správné, jeho chování se stane brzy velmi čisté a také jemu bude umožněno přijmout cestu vstříc věčné pravdě.

„Proto toho, Ardžuno, využij a bez zábran veřejně prohlaš, že Můj oddaný, který se Mi plně odevzdal, nikdy nepodlehne zkáze. I kdyby činil navenek zjevně něco špatně, bude zachráněn. Jeho úspěšný život je zaručen. Díky tomuto prohlášení se ti nabízí možnost stát se zbožným a získat šanci dosáhnout věčného duchovního míru. Kdokoliv, kdo je schopen to pochopit a má odvahu prohlásit, že Můj čistý oddaný nikdy nepodlehne zkáze, dostane na oplátku šanci nastoupit cestu výlučné oddanosti a dosáhnout věčného míru.“

Všeho dosáhne, neboť správným způsobem oceňuje výlučnou oddanost. Všechno je pro Pána a ne pro jakoukoliv jinou část. V Absolutním je vše určeno „pro sebe samotného“. Absolutní je „pro sebe samotného“. Bez ohledu na to, zda se podřizujeme či nepodřizujeme zákonům provinčního, neboli odděleného zájmu, musíme bezpodmínečně přijmout pravidlo, že vše je pro Něho. To je to hlavní pravidlo a všechna ostatní jsou tomu podřízena. My můžeme nebo nemusíme plnit své (relativní) povinnosti, ale musíme plnit naše povinnosti vůči Centru – to je za všech okolností ten nejpodstatnější faktor. Proto ten, kdo je schopen to ocenit a bez zábran to veřejně prohlašuje, musí v jádru tuto koncepci oceňovat a zajisté mu bude umožněno si velmi brzy vylepšit svůj budoucí stav. „Dosáhne cesty věčného míru, čímž je služba Mně, Krišnovi.“



Snaž se spojit s takovou skupinou, kde se nikdy nemůžeš stát pánem
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Začni svoje úsilí tím, že skloníš hlavu, a tvoje srdce pak bude automaticky polapeno. Pokus se spojit s takovou skupinou, ve které budou tvoje dlaně neustále sepjaty a kde se nikdy nemůžeš stát pánem. Takovéto zapření a odvaha k sebeodevzdání jsou totiž nezbytné, hodláš-li žít ve vyšší sféře. V opačném případě smíš vládnout v pekle. Dle slov Satana: „Je lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi.“ Avšak pravý opak je zapotřebí.

Dokonce ani slzy a pláč nemají žádnou hodnotu, jestliže není přítomen niterný sklon k sebeodevzdání. Seva, služba, znamená sebeodevzdání, což je standardní princip života oddaného. Tohle sebeodevzdání musí být ale skutečně určeno vyšší sféře, nikoliv nahodile věcem kolem nás, neboť to by vedlo pouze k jinému způsobu, jak se nechat polapit zavrženíhodnými věcmi.

Jňána, poznání, je všeobecně považováno za velmi čisté. Většina lidí ho považuje za velmi nevinné, neboť se nedotýká hrubých hmotných věcí. Každý je ochoten připustit, že jednat s hrubou hmotnou energií je velice škodlivé, zatímco poznání je vyššími bytostmi považováno za velmi čisté, nevinné a bez poskvrny. Jestliže tohle poznání ale není spojeno s Krišnou, je třeba ho se znechucením zavrhnout.



„Dokonce ani slzy a pláč nemají žádnou hodnotu,
jestliže není přítomen vnitřní sklon k sebeodevzdání.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž
naiskarmyam apy acyuta-bhava-varjitam
na sobhate jnanam alam niranjanam
kutah punah sasvad abhadram isvare
na carpitam karma yad apy akaranam
(Šrímad Bhágavatam 1.5.12)

Šrímad Bhágavatam tu praví, že poznání je většinou považováno za neposkvrněné, čisté a nevinné. Není-li ovšem spojeno s pozitivním absolutním dobrem, tak je to tvůj nepřítel. Kvalifikovaný kandidát bude posuzovat věci z tohoto úhlu pohledu. Jňána-šunya-bhakti: Odevzdání je tak čisté, že dokonce i jakékoliv spojení s poznáním, které je považováno za čisté a nevinné, musí být se znechucením zavrženo. Takovýto stupeň odevzdání je nezbytný k dosažení vyšší společnosti opravdové oddanosti.

Obojí – jak kouzlo hmotného zisku, tak i nabytí veškerého poznání – jsou zavrženy (jnana-karmady-anavrtam). Je nemožné, abys pochopil celé nekonečno, ať už v rozsahu, nebo kvalitě. Nekonečno je proudem autokracie, nakolik tomu tedy můžeš porozumět? Poznání proto znamená víc, než pouze skladovat spoustu relativních a chybných událostí a „prodávat“ tyto informace světu, abys naplnil nějakou jinou potřebu, jakou je osobní věhlas a sláva. Se znechucením se toho tedy zřekni a bez jakékoliv kvalifikace se prostě zaměstnej v bezpodmínečné službě. To je vznešené, a to tě pozvedne do vznešené sféry.

Proto se tedy karma a jňána, obchod a zacházení s hmotou a poznáním, nedoporučují. Poznání nemá dovoleno vstoupit na „trh“, kde vládne absolutní vůle a autokracie. Tam žádné usměrnění a předpisy nefungují. Není tam místo pro podvodné sbírky a zásoby.

Pouze se odevzdat – a získáme tento vysoký vztah. Služebný postoj je naším přítelem. My jsme členy služebného postoje a služba znamená odevzdat se „vyššímu“. A „vyšší“ označuje sféru, která není znečištěna hmotnými a intelektuálními výdobytky. Musíme této vysoké sféře sloužit.



Bezpodmínečná služba
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Pokus se přizpůsobit sám sebe pouze prostřednictvím zvuku, nejjemnějšího elementu této sféry. S pomocí zvuku pokračuj v rozvoji svého duchovního života. I k tomu ovšem musíš přistoupit se služebným postojem, jinak to bude marné. Je nám doporučeno oslovit božství skrze nejjemnější element tohoto hrubého světa. Přestože je pro nás v současnosti tato božskost zdánlivě ničím, je ve skutečnosti vším.

Přijmi tedy tuto nejjemnější věc. Bude-li ovšem nepřítomna živoucí podstata této snahy, naše hledání bude marné. Uč se dát sebe samotného, uč se ”umírat“, v každé vteřině objímat takzvanou smrt. Dokonce i v tomto světě se setkáme s tímto „Udělej to, nebo zemři“ principem u ambiciózních politiků, dobrodinců společnosti atd. Při každé své povinnosti a na každém kroku jsou ochotni obětovat svoje životy pro svůj ideál. Ten, kdo obejme tento „Dělej, nebo zemři“ princip života, zajisté velmi intenzívně pokročí a dosáhne velkého úspěchu.



„Musíš ve svém životě pokročit kupředu v takovém duchu,
v němž jsi ochotný dobrovolně tento život odstranit.
,Udělej to, nebo zemři’ samozřejmě nechápeme ve fyzickém,
nýbrž v interním smyslu. To je to, co znamená dávat sebe
samotného, dávat svoje ego.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Také tady, když přistupuješ k vysokému duchovnímu životu, musíš na každém kroku vítat smrt. Odevzdej se s tou nejintenzívnější touhou: „Udělej to, nebo zemři“. V každém bodě se zaruč svým životem: „Buď uspěji, nebo zemřu“. V tomto duchu se obrať na zvuk. Žádné dávání – žádný zisk. Jsi-li schopen vyvinout touhu dávat v tak intenzívní podobě, přeměníš se v bona fide uchazeče pro vyšší svět.

Služba znamená dát sebe samotného, sebeodevzdání, a takto by měl vypadat náš postoj, oslovujeme-li tuto sféru. Tímto způsobem veškeré pokryvy ega jeden po druhém odpadnou a skutečné já vystoupí z nitra na svoji vlastní půdu: „Tohle je můj domov“. Tolik pokryvů nás svádí do různých směrů, odnášejíc nás velmi daleko od naší svarúpy, našeho vznešeného já – služebníka, který se nachází v nejvyšší sféře celého organismu. Překrásný si hraje, tančí ve Své vlastní sladkosti a něze a my Ho můžeme dosáhnout, budeme-li v každém okamžiku následovat tento „Dělej, nebo zemři“ směr.

Jedině skrze dávání sebe samotného mohu dosáhnout svojí štěstěny, nikoliv jako pán, sedící ve svém křesle, hromadící z různých směrů informace, užitečné k naplnění mých sobeckých záměrů. Adau sraddha tatah sadhu-sanga ‘tha bhajana-kriya: pokročit s vírou, zachovávaje si společnost oddaných a odevzdávaje vlastní činnosti Pánovi, znamená toto – musíš ve svém životě pokročit kupředu v takovém duchu, v němž jsi ochotný dobrovolně tento život odstranit. ,Udělej to, nebo zemři’ samozřejmě nechápeme ve fyzickém, nýbrž v interním smyslu (bhajana-kriya). To je to, co znamená dávat sebe samotného, dávat svoje ego.

Tato ‘nartha-nivrttih syat: jestliže jsi schopen to přijmout, nežádoucí věci ve tvém nitru velice snadno a rychle zmizí. Tato nistha: tehdy dosáhneš stálého spojení s tímto principem ve svém životě. Tento princip bude vždy nepřetržitě jednat a ostatní prchavé a zlé touhy k tobě nebudou moci přistoupit nebo se tě dotknout. Potom se setkáš s ruči, opravdovou chutí pro božskost. V opačném případě, před dosažením tohoto nepřetržitého stavu, je veškerá chuť, o které si myslíme, že ji vlastníme, pouhým podvodem, nikoliv skutečnou chutí. Nistha znamená nairantarya: pokud jsme dvacet čtyři hodin denně ve stálém spojení s touto okouzlující substancí, dostaví se opravdová chuť, na kterou se můžeme spolehnout. Jakákoliv jiná chuť, se kterou se můžeme setkat na jiných úrovních, je nespolehlivá. Dvacetičtyřhodinové spojení s božstvím, které eliminuje veškerá ostatní kouzla tohoto světa, je nezbytné. Tehdy se ruči – vědomá chuť, která v nás povstává – stane spolehlivým vůdcem.



Pán krav
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž

Tehdy Krišna poznamenal: „Vidíte! Mysleli jste, že kopec Govardhan je jen hromada kamení. Nikoliv – je živý, je to Nejvyšší Osobnost Božství.“ Tehdy se Krišna projevil jako kopec Govardhan a ukázal, že je to Jeho rozšířená podoba. A proto uctíváme kámen z kopce Govardhanu, část Giridhárího, jako Samotného Krišnu. Z toho můžeme pochopit, že část Nekonečného je nekonečná. A přesto je tak nepochopitelný pro náš světský zrak, že ačkoliv je Govardhana-šíla částí Nekonečného a tudíž je také nekonečná, našemu hmotnému zraku se to jeví jako pouhý kus kamene.

Tato zábava ukazuje že věc, vypadající jako obyčejný kámen, může mít nekonečné možnosti. Obecně vzato, Einsteinova teorie relativity vyjadřuje že cokoli co vidíme, je daný předmět, plus něco víc. Svým vědeckým způsobem vysvětluje, že realita určité věci zahrnuje i její možnosti, její vyhlídky – realita není statická.

Realita není omezena jen na to, co vidí nebo vnímají naše smysly. Naše vize či odhad mohou být omezené, ale jejich možnosti mohou být nekonečné, aniž bychom o tom věděli. Vše má nekonečné možnosti. My ani nevíme, jaké nekonečné možnosti může mít dokonce zrníčko písku. Nevíme, jaký druh možností může existovat v listu rostliny. Může se to jevit obyčejně, ale může obsahovat neocenitelné léčivé látky.

Částečka Nekonečného je také nekonečná. Govardhana-šíla představuje Krišnu jako Pána a hlídače krav. V Govardhanu je tato jemná koncepce Boha–Překrásného. Prosíme o Jeho milost, o Jeho náklonnost, o Jeho milostivý pohled na nás.

To nás může zachránit před negativním vlivem tohoto hmotného prostředí. Když se snažíme zastavit naši hmotnou podobu života, směřujeme k Bohu a zanedbáváme přitom běžné povinnosti které máme, mohou se objevit těžkosti, aby nás zastavily na naší cestě ke konečné pravdě. Když se však držíme pokynů Krišny, On nás ochrání. Krišna to potvrzuje v Bhagavad-gítě:

sarva-dharman parityajya
mam ekam saranam vraja
aham tvam sarva-papebhyo
moksayisyami ma sucah

Praví: „Zanech všechny povinností a odevzdej se Mně. Neměj strach. Já tě ochráním a osvobodím ode všech hříšných reakcí, jež by mohly vyvstat kvůli zanedbání tvých běžných povinností.“

Mohou na nás zaútočit různé hmotné sklony a impulsy – dokonce i samotný Indra, král nebes a vládce nad světskými věcmi nás může napadnout – ale pokud se upínáme na svůj cíl a pokud pečlivě čteme nařízení Krišny, On nás ochrání ve stínu Svých lotosových chodidel. Poskytne nám útočiště pod kopcem Govardhanem, kde na nás nedosáhne žádný Indra. A s plnou vírou, že Krišna nás ochrání, bychom se měli snažit přijmout útočiště pod kopcem Govardhanem a modlit se: „Ó Krišno, ochraň mě před všemi potížemi, které by mohly přijít, jelikož jsem se vzdal všech svých běžných závazků.“

I když se nás bude snažit pohltit mnoho mylných odchylek, Krišna nás ochrání. A Jeho představitelem je kopec Govardhan. Tento neobyčejný Pán krav nás ochrání před všemi druhy potíží. Jak je to možné? Bůh dělá zázraky. Jeho cesty jsou neznámé a nepochopitelné.

(z knihy Láskyplné hledání ztraceného služebníka)



Upřímný dotazovatel
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Musíme být schopni rozeznat rozdíl mezi služebníkem a obchodníkem. Mnozí se snaží z nějakého obchodního důvodu. Skutečný oddaný by ovšem měl mít povahu služebníka. Šrí Prahláda Mahárádža uvedl, že ten, kdo se stýká se sádhuy s vidinou zisku něčeho v osobním zájmu, se sádhuy obchoduje. Uvažuje způsobem: „Kolik toho můžu získat a kolik budu muset obětovat?“ Čistý oddaný by ovšem tento druh odděleného zájmu mít neměl. Spíše by se měl pokusit být zajedno se zájmy Pána. Nezáleží na tom, jaké postavení zaujímá – je-li brahmačarí, sanjásí, grihastha nebo vánaprastha – důležité je, aby měl vůli ztotožnit se s Pánovým zájmem (visate tad anantaram).

Nebude se mu zamlouvat ponechávat si nějaké oddělené konto. Jeho jediným cílem bude získat vstup do Boží rodiny. To je základ čisté oddanosti.

tato mām tattvato jñātvā, viśate tad anantaram
(Bhagavad-gítá 18.55)

Chceme se odevzdat, být zajedno s Pánovým zájmem. Nechceme se na Něho obracet, abychom Mu kladli otázky, uchovávali si odpovědi po kapsách a potom s nimi někde nějakým způsobem obchodovali.

Jednou, když mi bylo kladeno množství dotazů, odpověděl jsem: „Tohle není žádná dotazovací kancelář.“ „Jednou, když mi bylo kladeno množství dotazů, odpověděl jsem: „Tohle není žádná dotazovací kancelář.“ Svým tázáním se pokouší uspokojit svoji línou zvědavost nebo, jinak řečeno, chtějí se stát pány mnoha klíčů, aby tak byli schopni nabídnout řešení na něčí problém a získat si tím určité postavení. Mají mnoho motivů, aniž by byli schopni pochopit, co je opravdu nutné."



“Jednou, když mi bylo kladeno množství dotazů, odpověděl jsem: „Tohle není žádná dotazovací kancelář.“ Svým tázáním se pokouší uspokojit svoji línou zvědavost nebo, jinak řečeno, chtějí se stát pány mnoha klíčů, aby tak byli schopni nabídnout řešení na něčí problém a získat si tím určité postavení. Mají mnoho motivů, aniž by byli schopni pochopit, co je opravdu nutné.”

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Pranipata znamená „položit se blízko k chodidlům uctívaného“. Neboli: „Ukončil jsem veškeré počiny mé minulé úrovně života. Nesetkal jsem se tam s ničím, co by dokázalo naplnit můj životní cíl. Po vyplnění všech mých „úkolů“ jsem se konečně dostal sem.“ To je praktický symptom toho, co pranipata znamená.

Pariprasna znamená „upřímné dotazování.“ Opravdové a upřímné dotazování je povoleno. Takovéto dotazování se nese v duchu: „Chci se dozvědět, jak mohu být nějakým způsobem použit. Veškeré myšlenky na žití někde jinde jsou pryč. Můj jediný dotaz je: „Jak mohu být použit tady?“

A seva, služba, je tím nejdůležitějším faktorem. „Přišel jsem sloužit a být použit k účelu subjektu, na nějž jsem se tak dlouho dotazoval. Nepřišel jsem proto, abych si odsud něco odnesl. Přišel jsem pouze sloužit, bez jakéhokoliv postraního motivu.“



Snaž se udržet ve společnosti úspěšných kandidátů
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

tesam evanukampartham, aham ajnana-jam tamah
nasayamy atma-bhava-stho, jnana-dipena bhasvata

„Svým oddaným jsem natolik zadlužen, že kdykoliv je sužuje bolest z Mého odloučení, nedokážu to snášet. Okamžitě za nimi běžím, abych jim pomohl přijmout Moji službu. Takto naléhavě pociťuji jejich požadavky vůči Mně.“

(Bhagavad-gítá 10.11)                              

Mnozí z nás usednou před zkušební komisi, aby prošli zkouškou, avšak spousta nedosáhne úspěchu a spadne zpět. My však na těch, kteří neuspěli, nesmíme ulpívat; spíše se budeme snažit zachovat si společnost úspěšných kandidátů. Na ně by se měla upínat naše pozornost, s jejich pomocí pokročíme. Pokrok znamená vybírat a zamítat a tomu není konce. Natolik velká musí být naše odvaha.

Ať už se vydáme kamkoliv, vždy se setkáme s úspěšnými a neúspěšnými kandidáty. Pokusíme se vyhnout neúspěšným. Někteří mohou zazářit v základních třídách, ale s dalším pokrokem zjišťujeme, že se projevují hloupě a neprochází zkouškou. A naopak tu mohou být tací, kteří nebyli úspěšní v základních třídách, ale vzkvétají ve vyšším vzdělání. Proto nesmíme být zklamaní a ztrácet odvahu, zjistíme-li, že tolik dříve uznávaných opor odpadlo. Musíme se pokusit vnímat svoji současnou situaci. Je třeba dokonale znát půdu, na níž se pohybujeme. Je to vrcholně nesrozumitelné, my ale musíme věnovat určitou energii rozvoji hlubšího vnímání toho, kde jsme, po čem toužíme a kam kráčíme. Musíme vyvinout hlubší cit pro sféru, která je naším cílem. Nesmíme se nechat svádět vnějším šarmem věcí. Měli bychom se pokusit vnímat a chápat realitu jako našeho přítele.



„Pokrok znamená vybírat a zamítat a tomu není konce.
Natolik velká musí být naše odvaha.“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

klesa-ghni subhada moksa-, laghuta-krt sudurllabha
sandrananda-visesatma, sri-krsnakarsini ca sa

Uttama-bhakti, nejčistší oddanost, je vítězem nad hříchem a nevědomostí a dárcem veškerého prospěchu. V přítomnosti této oddanosti, která je velmi zřídka dosažena, která je ztělesněním nejhlubší extáze a která přitahuje Šrí Krišnu samotného, je osvobození nicotné.“

(Bhakti-rasamrita-sindhu 1.1.17)

Dokonce i když dosáhneme osvobození od veškerých nežádoucích sil kolem nás, čistá oddanost tohle osvobozené postavení podkope (moksa-laghuta-krt). Můžeme být osvobozenou duší zbavenou reakcí a obav z budoucnosti, ale dosáhnout styku s pozitivním zaměstnáním, s bhakti, je daleko nesnadnější (sudurllabha). Získat pas není to stejné jako obdržet vízum. Někdo může mít pas, ale k tomu, aby získal vízum, bude nutně muset podstoupit více nesnází. Jinak řečeno, můžeme být propuštěni z reakční úrovně, avšak nemusíme mít vstup do úrovně vyšší. Získat tento vstup daleko převyšuje osvobození. S kvalifikací, jež se projevuje horlivým úsilím o plné odevzdání sebe samotného jiné úrovni života, se setkáváme jen velmi zřídka. Takovouto osobu nic nemotivuje k tomu, aby si dělala nároky na cokoliv z roviny, na níž se v minulosti tak dlouho pohybovala.

Kromě toho, je-li zklamána se svým postavením kazatele, agenta poskytujícího úlevu, bude tuto svou povinnost provádět zcela v zájmu a pod dohledem vyšší sféry, aniž by si myslela: „Přinesu těmto lidem něco dobrého“. Bude uvažovat: „Musím se plně poddat příkazům vyšší sféry a netoužit po pozici áčárji, duchovního mistra. Jinak je tu nebezpečí, že se dopustím námaparádhy, přestupku vůči Pánově Svatému Jménu“.

Asraddadhane vimukhe 'py asrnvati, yas copadesa siva-namaparadhah.
(Padma Purána)

Darovat Svaté Jméno nevěřícím je přestupek. Obsahuje to podvodnou motivaci získat „pozici“ ve vyšší sféře. Je to druh světského pouta, duchovní obchod, jak je tomu zvykem u třídy „Gosváminých“ a jiných falešných linií. Zdravý postoj by měl spíše vypadat takto: „Pokud si mne nahoře vybrali, budu jako vyvolený sloužit, ale také pouze v zájmu těch, kteří mne vybrali. Přijímám tuto hodnost zcela v zájmu této vyšší země“. Takto by měl vypadat čistý a dokonalý přístup.

S pouhým pasem tedy nemůžeme doufat, že velmi lehce vstoupíme do této vyšší úrovně, která je sudurllabha, velmi zřídka dosažitelná. Smíme-li však vstoupit, měli bychom cítit sraddhananda visesatma: „Ano, je to ta nejšťastnější sféra naplněná nezávislým duchem. Toužím získat vízum ke vstupu do této země, která se opravdu zdá být zaslíbenou. Přímo vnímám, že dýchám v daleko vyšší, sladší atmosféře – domovské atmosféře převyšující vše z mojí minulé sféry“. A konečně, sri-krsnakarsini ca sa: Krišna Samotný, Realita Překrásného, který přitahuje srdce všech – dokonce i On je přitahován oddaností Svého oddaného služebníka. Síla ani poznání nemají v této doméně co do činění, Sladký Absoluta je ale polapen láskou Svého oddaného.



Stupňování Svatého Jména
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Námaparádha – Pronášení jména s přestupky. Aparádha znamená znetvořit, nejednat správně, hrubě s něčím zacházet. Takovým hrubým zacházením nemůžeme získat náš vytoužený cíl. Vědec dělá v laboratoři pokus, ale pokus bude úspěšný pouze tehdy, když se vším zachází správně. Jinak může dojít k explozi a vědec může zemřít.

Námabhása – Stínová vyjádření Svatého Jména, která nám mohou dát osvobození. Mohou nás vzít z negativní strany k abscise (dělící linii), ale nemohou nám dát žádný pozitivní zisk. Chybí tam jak tendence vykořisťovat, tak tendence sloužit – je to okrajová pozice.

Šuddha-náma – Čisté Jméno, musí mít svoji původní podobu v nirguna bhumice (zemi nad třemi hmotnými kvalitami), daleko za miskoncepcí máji. Vliv máji dosahuje až po Viradžu; potom následuje Brahmalóka, potom Paravjóma (duchovní obloha). Skutečné Jméno musí mít svůj původ v Paravjómě a Krišna-náma vychází z Goloky, nejpůvodnější roviny celé existence. Aby to tedy bylo Krišnovo Jméno, musí mít svůj původ v nejvyšší rovině Vrindávany.




Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato
od Gurudévy a mělo by se pronášet
ve společnosti sádhua (světce).“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Je pravda, že nekonečné množství hříchů může být odstraňeno, rozprášeno a rozpuštěno pouhým jediným vyslovením Jména. Jenomže takové Jméno nesmí být pouhým hmotným zvukem. Musí mít takové vlastnosti jaké má Vaikuntha; neomezené, věčné, ze sféry věčnosti. Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato od Gurudévy a mělo by se pronášet ve společnosti sádhua (světce).

Přijímáme-li Jméno, musí v tom být služba. Sat-sanga. Sádhu-sanga, Kršna-náma. Služba znamená kompletně odevzdat vlastní já tomu, čemu sloužíme. Tímto způsobem přijmeme Jméno. Za jakým účelem přijímáme Pánovo Jméno? Kanaka, kamini, pratišta; ne pro peníze, ne pro uspokojování smyslů, ne pro dosažení popularity. Jsme připraveni kompletně se obětovat Jemu; Jeho Jménu. S tímto přístupem přijímáme Jméno.

Aby Jméno bylo Krišnou, Krišna do něj musí sestoupit. Nepodvádějte sami sebe; nemyslete si, že jsme se přijímáním Jména stali velkými sádhuy. Tak to není. Krišna k nám dolů musí přijít v podobě zvuku. On je duchovní; On je transcendentální. Sevonmukhe, naše kompletní odevzdání se Mu Ho přitáhne a On k nám milostivě přijde dolů, aby nám v podobě Jeho Jména požehnal v našich činnostech, při provádění našich povinností. Na každém kroku bude přicházet.



Pravda je dávaná po částech
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Dotaz: Jak se vyrovnat se skutečností, že některé šástry označují Šivu za svrchovaného?

Šríla Šrídhar Mahárádža: Šiva je tím, kdo se na něco dotazuje, ale Višnu je tím, kdo má vše v Sobě. Šiva hledá.

Šástra (písmo) promlouvá k různým skupinám různě, v souladu s jejich schopností zachytit pravdu. V základní literatuře může být uvedeno, že Slunce svoji pozici nemění a planety se pohybují, ale vyšší astrologie může tvrdit, že Slunce se také pohybuje společně se všemi planetami kroužícími kolem něho. Dítěti se ale celá pravda říkat nemusí. Pravda je takto dána pouze do určité míry a po částech. Šástra přijala metodu udělovat věci po částech, aby se tak staly odpovídajícím způsobem přijatelnými pro různé skupiny. Když potom dosáhnou určitého standardu, šástra jim poví: „To není vše, můj hochu. Budeš muset pokročit.“ Tuto metodu si v šástře osvojili ti, kteří předávají zjevenou pravdu.

loke vyavayamisa-madya-seva
nitya hi jantor na hi tatra codana
vyavasthitis tesu vivaha-yajna
sura-grahair asu nivrttir ista
(Šrímad Bhágavatam 11.5.11)

Do určité míry, částečně, je jim předávána pravda, protože nejsou schopni přijmout celou pravdu. Nedokáží pochopit celou pravdu najednou. Písmo ti radí: „Pokud se chceš spojit se ženou, ožeň se a jdi touto cestou. Pokud chceš jíst rybu a maso, obětuj to určitému božstvu a částečně se zařaď ve společnosti do takové skupiny, která ti pro tyto věci poskytne zázemí. Tvoje zásluhy připadnou tomu zvířeti, jehož tělo přijímáš, ale pokračuj ve styku s touto skupinou a jez maso.“ Takto je pokyn míněn.

Podobně: „Chceš-li pít víno, obětuj ho nejdříve tomu a tomu božstvu a potom to přijmi.“ To ovšem neznamená: „Nechceš to, ale já tě k tomu nutím.“ Spíš to znamená: „Protože si nedokážeš svoji existenci bez pomoci těchto věcí představit, nějakým způsobem tě zaopatřím, splníš-li určité podmínky. Později přijdu znovu a přivedu tě k dalšímu, vyššímu pokynu: Teď udělej toto!“

Šástra potom poví: „Po čtyřicet let ses pokoušel užívat si, nyní přistup k odříkavému životu: Všeho se vzdej. Pojď a odevzdej se výhradně hledání svého budoucího života vědeckým způsobem.“ Takto jsou dány progresivní kroky. Samotný lidský život je progresivní. Nejdříve je tu studentský život, potom život pracujícího hospodáře, následuje stáhnutí se a konečně sanjás, kdy se vzdáváš všeho a pokračuješ nezávisle. Takto je lidský život roztříděný.

V určité skupině Purán známé jako Šaiva Purány je uvedeno, že Šiva je svrchovaný. Purány se dělí na tři části. Celkem je jich osmnáct: šest je sattvických, vyšší úrovně (úrovně dobra), šest radžasických, střední úrovně (úrovně vášně) a šest tamasických, nižší úrovně (úrovně nevědomosti). Toto třídění je uvedeno v Puránách.

V Gaudíja-Kantháhaře se můžeš o této klasifikaci Purán dočíst. Některé Purány jsou určeny nižší, některé střední a některé vyšší třídě společnosti. Z tohoto důvodu jsou Purány rozděleny do tří skupin po šesti. Vedartha-puranat: Purány jsou podřízeny Védám, které obsahují vyšší odhalení. Purány se jmenují Purány, neboť činí celistvým význam Véd. Šástra oslovuje lidi na různých úrovních, v souladu s jejich pokročilostí a kapacitou.

Dotaz: Můžeme tedy říci, že Purány dávají nižší koncepci?

Šríla Šrídhar Mahárádža: Některé Purány dávají nižší nebo minimální koncepci: „Minimálně se od tebe požaduje toto.“

Manu Samhita říká: „Tady vám dávám list s druhy ryb. Jezte tyto druhy a ostatním druhům se vyhýbejte.“ To ovšem neznamená, že pokud budeš pokračovat bez ryby, tak to bude špatně. Ale poněvadž se nedokážeš těchto věcí zříci, dávám ti tento pokyn: „Tento druh ti způsobí určitou nemoc, tento ti přivodí nesnáze a tento tě přivede do ještě větších problémů, proto zvol to, co ti ublíží méně.“ Hlavní význam mého pokynu je ovšem ten, že tě za určitou dobu zavolám: „Vstaň! Protože je v tobě nezkrotný duch přijímat všechny tyto nižší věci, musím ti pokynout, abys dělal alespoň něco. (Pravrtti esa bhutanam)“

Upanišady uvádějí analogii, jak jezdit na koni. Kůň se žene určitým směrem a ačkoliv jezdec táhne za otěže, kůň se nevrací. Je mu tedy dovoleno po určitou dobu běžet, jak se mu chce, a potom jezdec znovu zatáhne za otěže. Takto se kůň po vynaložení určitého úsilí znovu vrátí do požadovaného kurzu a je možné se s ním otočit. Upanišady uvádějí, že naše ego se žene jako kůň. Tohle tělo je vůz a smysly jsou jako koně táhnoucí mne špatným směrem. Já se ovšem musím pokusit dostat koně pod kontrolu a změnit jejich kurz jiným směrem. Oni mě nemusí brát na vědomí, proto mi nezbývá nic jiného, než je nechat na chvíli uhánět. Znovu a znovu se ovšem musím snažit a eventuálně mohu vidět, že kůň následuje můj příkaz.

Nezkrotný sklon k vykořisťování je tu (pravrttir esa bhutanam). Co jiného ovšem můžeme udělat, nežli se toho všeho zříci, překročit lhostejnost a odříkání a odejít na druhou stranu (nivrttis tu mahaphala). A tohle je správné uspořádání:

yajnarthat karmano nyatra, loko yam karma-bandhanah
tad-artham karma kaunteya, mukta-sangah samacara
(Bhagavad-gítá - 3.9)

Vše musí být ve spojení s Centrem, jinak budeš zodpovědný za vykořisťování, a tak vystaven reakci. Pokud ale dokážeš vše spojit - dle pokynů Písem, dle regulí, jak jednat s Centrem - potom jsi osvobozen od své lokální zodpovědnosti. Musíš pracovat s centrální intenzitou a Centrum vše uspořádá.



Jeho Božská Milost Óm Višnupáda Paramahamsa 108 Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí Thákura Prabhupáda

1.leden 2013 tirobhava mahotsava (oslava jeho odchodu)

Ať celý svět shoří na prach!
Šrí Šrímad Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Rád bych se zmínil o jedné příhodě z doby ještě před tím, než jsem se odevzdal lotosovým chodidlům mého Guru Mahárádži, v době kdy jsem začal navštěvovat Gaudíja Math. U příležitosti oslav Šrí Gaura Púrnimy byl v Šrí Májápuru slavnostně otevřen chrám a instalována božstva a také se konala Šrí Navadvípa Dháma parikramá (obcházení svatého příbytku). Ráno na konci festivalu seděl Šríla Prabhupáda ve svém plátěném křesle, obklopen mnoha lidmi. Někteří mu vzdávali svoje dandaváty a loučíce se odjížděli domů. Tehdy začal Prabhupáda mluvit. „Prosím nepodvádějte mě!“ Moje uši byli vždy ve střehu a tak jsem zbystřil sluch. „Cože, jaké podvádění? Festival přece skončil a všichni odjíždějí domů, jak bychom ho mohli podvádět?“

„Přišli jste ke mně s ujištěním, že budete vykonávat službu Krišnovi a s touto myšlenkou jsem vás také přijal za svoje přátele. Přišli jste se zúčastnit tohoto festivalu jenom jako módní přehlídky a teď odcházíte zpátky do svých rodinných životů. Cítím, že mě podvádíte.“

Prabhupáda pokračoval: „Když řeknete: ,mám nějakou důležitou práci, jenom dokončím tuhle malou práci a přijdu zpět.‘ Ne, ne! Není nic co by vás mohlo zdržovat u vašich rodinných povinností. Dokonce i když řeknete‚ můj dům hoří, dovolte mi jej prosím uhasit a pak se vrátím zpět.‘ Ne! To také není třeba. To, co shoří, ti stejně nepatří. Tvoje potřeba je, aby ses vymanil z připoutanosti k tomu, co oheň spálí. Tvůj vnitřní zájem tkví ve spojení s Krišnou. Vnitřní zájem tvé duše může zcela uspokojit pouze Krišna a nikdo jiný. Tam můžeš svou bytost plně zaměstnat a toto své současné zaměstnání bys měl co nejdříve opustit.“

Mluvil velice naléhavě a to zasáhlo moje srdce. „Ó takový stupeň důležitosti služby Krišnovi, celý svět může být spálen na prach bez toho, aniž by nám to nějak uškodilo.“ Všechny naše žádosti může naplnit pouze Krišna. Takové extrémní vyjádření faktu duchovní potřeby. Takový je náš vztah s Krišnou. Nikde jsem nic takového neslyšel, ale teď jsem to s tak intenzívní naléhavostí pro službu Krišnovi slyšel tady. Tehdy jsem se rozhodl. „Tady zůstanu na celý svůj život.“

Vše, po čem v nitru toužíš, může být naplněno u lotosových chodidel Krišny. A prostředí, jež ti připadá tak důležité, je tvým nepřítelem. Ono tě drží daleko od vědomí Krišny. Tvoje místo, tvůj opravdový domov je však tady. Řekl to takovým způsobem, že jsem tam odevzdal celý svůj život službě Krišnovi. Takový stupeň intensity jsem nikdy neviděl, ani jsem si nikdy nepomyslel, že je něco takového možné - že i v tomto světě můžeme sloužit Krišnovi, aniž bychom promarnili jedinou vteřinu. Celý svět může shořet na prach a já tím nic neztratím. Naopak, když se vymaním z této pasti, z této smyčky připoutaností a vztahů, budu zachráněn. Vše, po čem prahnu, může být do nejmenšího detailu uspokojeno ve službě Krišnovi – moje vnitřní žízeň. Nikdy jindy a nikde jinde to nelze nalézt. Zde jsem sklonil svoji hlavu. Všechno!




Jak vytrvat na této cestě? (2.díl)
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

mac-cittā mad-gata-prānā, bodhayantah parasparam
kathayantaś ca mām nityam, tusyanti ca ramanti ca
(Bhagavad-gítá 10.9)

Mac-citta: jejich pozornost se upíná ke Mně, mad-gata-prana, jejich energie je rovněž použita pro Moji věc, bodhayantah parasparam: navzájem jeden druhému pomáhají. To nám připomíná „Napoleonovo křeslo“ - Napoleon zařídil, aby každý muž seděl na klíně toho druhého v kruhové formaci, čímž se navzájem chránili před chladem, který by se jim jinak stal osudným. Všichni tak byli schopni strávit celou noc v nesnesitelném chladu. Jinak by jeho armáda zanikla.

Vzájemnou pomocí, tím, že jeden oddaný klade otázky a druhý na ně odpovídá, jsou oba zaměstnáni službou. Dotazující vyvíjí určitou energii, stejně jako ten, který odpovídá. Bodhayantah parasparam: ti, kteří si jsou rovni, se navzájem dělí o svoje myšlenky týkající se Krišny(kathayantas ca mam nityam), a tak vzniká jejich blaho. Společnými rozmluvami a diskusemi je vytvářen určitý nektar, který vyživuje oddané. „Jeden se ptá na věci týkající se Mě, druhý mu odpovídá, a tato diskuse vytváří proud nektaru, který obě skupiny vyživuje.“ Tusyanti ca ramanti ca: „Nastává uspokojení povstávající ze společného pochopení, které se vyvíjí až k ramanti ca, až k úrovni absolutního oplácení, 'naprosté transakce'. Dosahuje to až tohoto standardu (ramanti ca), a já jim pak odkrývám další pokračování, iluminaci nového světla (dadami buddhi yogam tam), a oni nabírají nový kurz a jsou povýšeni do „sebevražedné čety“, skupiny způsobilé ke každému druhu služby.

Způsobilý k jakémukoliv druhu oběti nebo služby

Tento druh „vojáka“ je způsobilý pro boj na zemi, ve vodě, ve vzduchu a v jakýchkoliv jiných podmínkách a je připraven na jakýkoliv druh boje, jakýkoliv druh služby. „Přivádím je k této skupině.“ Yena mam upayanti te. Bezpodmínečná služba: jsou připraveni k jakékoliv službě, která se od nich požaduje. Jsou připraveni obětovat vlastní život pro jakýkoliv druh služby, a tato zvláštní skupina se nachází ve Vrindávaně. Šrípádovi A.Č. Bhaktivédánta Svámí Mahárádžovi jsem řekl, že v Bhagavad-gítě po ramanti (10.9) přichází buddhi-yoga a potom upayanti (10.10). Dle mého mínění to znamená, že ramanti, neboli božská služba, se v madhurya rase vyvíjí přes buddhi-yogu, neboli yoga-mayu, až k upayanti, nejvyšší úrovni služby ve Vrindávaně. Šrípád Svámí Mahárádža odpověděl: „Co více než tohle by to mohlo znamenat!“

Z tohoto důvodu upayanti znamená káma-rúpa. Šríla Rúpa Gósvámí se zmiňuje v Bhakti-rasamrita-sindhu o sambandha-rúpa a káma-rúpa, dvou druzích rágátmiká-bhakti, oddanosti vlastní věčným společníkům Pána, vedeným obyvateli Vradži. V sambandha-rúpa Pánovi společníci spolupracují v souladu se svým stanoveným relativním postavením v dasya, sakhya, vatsalya nebo madhurya, zatímco v káma-rúpa přicházejí vykonat, cokoli se od nich požaduje. Jsou připraveni sloužit jakékoliv touze Absolutního.

Jsou jako ta skupina vojáků, která byla vycvičena k jakékoliv službě ve válce, aniž by byla omezena pouze na boj v určité divizi, jako armáda, námořnictvo, nebo letecká síla. Jsou připraveni na všechny druhy služby, kdekoliv. Taková je káma-rúpa skupina. To znamená upayanti te. Jsou obdařeni instrukcemi (dadami buddhi yogam tam), díky nimž dosahují této způsobilosti ve službě Absolutnímu. Krišna je schopen spolupracovat se Svými služebníky v jakémkoliv postavení. V Mathuře dal dokonce i Sairindhrí, Kubdže, možnost, aby Mu poskytla nejvyšší službu. Krišna je připraven na cokoliv, a zrovna tak i druhá strana, Jeho služebníci, musí být připravena stejným způsobem. Tato vysoká koncepce káma-rúpa je velmi, velmi záhadná. Pro běžné smrtelníky je velmi obtížné to pochopit.

tesām evānukampārtham, aham ajñāna-jam tamah
nāśayāmy ātma-bhāva-stho, jñāna-dīpena bhāsvatā
(Bhagavad-gítá 10.11)

„Ty oddané, kteří jsou Mi neustále odevzdaní a kteří Mi z lásky slouží, obdařím vnitřní božskou inspirací (buddhi-yoga), pomocí níž ke Mně mohou dospět a poskytovat Mi různé důvěrné (upayanti) služby.“

Poznámka:
Podrobné vysvětlení tématu a klíč k sanskritským výrazům naleznete ve
výkladech k veršům 9 a 10 z 10. kapitoly Šrímad Bhagavad-gíty
od Šríly Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádži s podtitulem “Skrytý poklad Sladkého Absoluty“.



Jak vytrvat na této cestě? (1.díl)
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Potřebujeme trvalou víru, ne prchavou: „Ach, po určitou dobu jsem se snažil, ale nedostalo se mi v bhakti ničeho hmatatelného, proto jsem toho nechal,“ nebo: „Zdá se mi to být velmi, velmi nejasné. Na začátku jsem to považoval za něco konkrétního, čeho budu schopen brzy dosáhnout, ale nestalo se tak. Je to nejisté. Obětuji tomu tolik energie, ale kýžený výsledek se nedostavuje.“ Předchozí tendence z negativní strany se také projevují, proto můžeme být svědky pádu mnoha pilířů.

Přesto musíme na této cestě vytrvat a dodávat si odvahy od těch, kteří zůstali a jsou plně zapojeni. Ačkoliv jsme stokrát slyšeli, že Absolutní je neomezený, máme na začátku sklon pohlížet na Něho s omezenou koncepcí. Jsme navyklí uvažovat o všem na omezené úrovni. Proto, ačkoliv jsme slyšeli, že je to neomezené, Vaikuntha, bez hranic – i přesto se nedokážeme dobrat skutečného významu. Když ovšem dosahujeme praktického pokroku, musíme se seznámit s mnoha novými koncepcemi.

Když náš Guru Mahárádža oslovil svoje studenty jako vipada uddharana bandhu-gana, „Mí drazí přátelé, přicházející mě zachránit před nebezpečím,“ musíme na jeho slova nahlížet pochopitelně jak z úrovně relativní, tak absolutní. Studenti jsou nezbytnou částí profesora. Když má profesor studenty, cítí, že uspěl v praktickém užití svého života. Takto tedy mohou v relativním smyslu žáci áčárjovi pomoci. Z absolutního hlediska je všechno Krišnova vůle a nitya-siddha, neboli věčně dokonalá velká duše chápající niterně Pánovy záměry, nemůže být ani v nejmenším rozrušena jakýmkoliv nebezpečím, ovšem navenek se může takto projevovat.




Pokus se vyhnout zemi smrti
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Pokud jsou naše plány narušeny nepříznivým počasím, tak běžně řekneme: „To je velmi špatné.“ Jsme lidmi akce, lidmi, kteří vykořisťují svoje okolí a přírodu, aby z nich získali určitou energii. Stále se snažíme nashromáždit k vlastnímu užitku nějakou energii. Taková je naše povaha. Povaha těch, kteří žijí v tomto hmotném světě, je hromadit více a více energie a bohatství, které by mohli být užitečné v čase tísně.

Vyskytne-li se nějaká překážka, bránící nám v dosažení tohoto cíle, považujeme ji za velmi špatnou okolnost, která se staví proti cíli našeho života. K tomu, abychom nezapomněli na důležitost našeho vnitřního bohatství, je nám řečeno, že vnější prostředí nám nemůže ublížit tak, jako naše vnitřní povaha – to znamená, nezájem hromadit více bohatství pro vnitřní existenci, pro vlastní já. Toho bychom si měli být vědomi.

Ztrácet věci tohoto smrtelného světa není zlé. Tyto věci přicházejí a odcházejí. Tělo samotné, které je centrem všech těchto aktivit, také pomine. Jaký má tedy význam hromadit tolik energie vztahující se k tělu? Probuď tedy svoje vědomí. Najdi tu skutečnou osobu uvnitř – duši. Najdi ji a pokus se jí pomoci. To je možné pouze s pomocí sádhua.

Den, v němž se nesetkáme s nějakým sádhuem, nebo nediskutujeme o skutečném významu života - o vnitřním životě, vnitřní substanci – je ztraceným dnem. Buď si toho vědom. Ve vší úctě a jakýmkoliv způsobem si uděl vlastní lekci – upomeň se na vlastní zájem.

Nalezni svůj vlastní zájem. Nestarej se o vnější svět a okolnosti, ale ponoř se hluboko do reality, do vnitřního světa. Nalezni své vnitřní já, vnitřní svět, ve kterém tvé vnitřní já skutečně žije. Pokus se nalézt svůj domov, běž zpátky k Bohu, zpátky domů. Svoji energii musíš užít k návratu domů, nikoliv k putování touto zemí smrti. Za každou cenu se pokus vyhnout zemi smrti. Neustále se pokoušej nalézt věčnou půdu, zemi, které náležíš. Pokus se pochopit, co je tvůj domov a proč tomu tak je. Pohodlí domova – co to znamená? To znamená naše rodné místo. Místo, kde ses narodil. Ve Šrímad Bhágavatamu nacházíme tento verš:

satam prasangan mama virya-samvido
bhavanti hrt-karana-rasayanah kathah
taj-josanad asv apavarga-varmani
sraddha ratir bhaktir anukramisyati

„Promluvy o Mně, ve společnosti čistých oddaných, jsou velmi půvabné a přinášejí uspokojení uším a srdci. Takovéto hovory, plné duchovní energie, jsou zdrojem sladkosti a jejich kultivací se rychle otevírá cesta k osvobození z hmotného života. Takto postupně bytost dosahuje pevné víry, která se posléze vyvine v chuť a skutečnou lásku ke Mně.“ (ŠB 3.25.25)



Víra v oddané je jediným kapitálem
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Jestliže na naší cestě za dosažením víry získáme výhodu styku s oddanými a vyvineme v ně naši víru, budeme více ochráněni a také náš pokrok bude jistější – stane se skutečností. Z nejasného a abstraktního postavení se v nás takto naše víra prohloubí. Tehdy se setkáme s mnoha jinými, kteří mají v životě stejný cíl, a cesta se stane snadnější. Stane se představitelná a nabyde konkrétní podobu. Máme-li víru ve skutečné oddané, můžeme navázat styk s takto hmatatelnou věcí.

Z tohoto důvodu je pozice oddaného na naší cestě tak důležitá, obzvláště ve středním stádiu. V primárním stádiu není oddaným přikládán příliš velký význam. Cesta začíná s pouhou nejasnou koncepcí z Písem, podpořenou našimi minule nashromážděnými zásluhami (sukriti). Postupně ale začátečník shledá, že výprava vstříc Nekonečnému není vůbec jednoduchá: „Mysleli jsme si, že s trochou pokroku můžeme dojít vytouženého cíle, teď ovšem vidíme, že tomu tak není.“ Zauvažujeme-li nad tím, jaké je skutečné postavení oddanosti a kdo je to Bůh – že On je univerzální a On je konečný cíl – můžeme být postupně zklamáni. Pokud však na cestě přijmeme pomoc oddaných s podobným cílem, jejich společnost nám v mnohém uleví, přestože cíl může být velmi vzdálen. Nesnáze na cestě přicházejí nejvíce ve druhém stádiu. V primárním stádiu nemáme zcela vyhraněný cíl, proto nejsme vystaveni přílišným nesnázím. Skutečné nesnáze se objeví teprve tehdy, když se plně vydáme na cestu, nemaje jiného cíle než zaměstnat svoji veškerou energii na této veliké a vznešené výpravě. A jakmile se opravdu dotkneme vyšší úrovně, úrovně mahá-bhágavaty, cesta se opět stane schůdnější. Střední část je ovšem náročná a na této úrovni jsou oddaní pro naši záchranu velmi potřební. To je perioda, která se vyznačuje obojím - jak hmatatelnými zisky, tak nesnázemi. Naše selhání se proto odehrávají převážně na této střední úrovni.

Když vstupujeme do války, jsme na začátku plni naděje a důvěry. Skutečný test ale nastane, jakmile začne boj. A když konečně zvítězíme, jsme opět velmi spokojeni. Ale střední perioda, kdy se bojuje, ta je velmi obtížná. V té chvíli jsou naši spolubojovníci, naši kamarádi bojující po našem boku, velmi, velmi důležití. „Nejsem sám, ale je tu spousta těch, kteří bojují po mém boku uprostřed této válečné vřavy.“ Tito společníci jsou důležití. Někteří se mohou z pole vytratit, ale budou tu jiní, kteří mě podpoří.

Podobně můžeme také na naší cestě vidět padnout spoustu mocných bojovníků. Může nás to zbavit odvahy, když vidíme odcházet tyto respektované osoby– padat uprostřed cesty. Nicméně, navzdory těmto nepříznivým okolnostem jsou tu jiní, kteří statečně a s neotřesitelnou vírou pokračují, a ti nám pomohou. Vydržet až do konce je obtížné, ale důležité a cenné. Přijde test a ukáže nám, kolik víry máme. Nic nepřijde na zmar a my musíme na vše pohlížet tímto způsobem. Tolik velikánů, jako Bhíšma a Dróna, může ulehnout na bojišti, my přesto musíme pokračovat. Přicházíme bojovat až do konce. Musíme dosáhnout cíle našeho života a odhodlání k tomuto činu musíme vstřebat z charakteru oddaných. Šástra nám nabídne také pomocné pokyny, ale společnost oddaných přesto zůstane nanejvýš důležitá.



Lék proti šílenství
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Nevědomost není náhodná. Zakládáme si na ni svými minulými skutky – člověk je tvůrcem své vlastní budoucnosti. O špatné počasí, kterému jsem teď vystaven, jsem se zasloužil já sám. Nestěžuj si na své okolí. Nalož s ním, jak nejlépe dovedeš, a pokus se za tím vidět milost Absolutního. Anomálie, které v přítomnosti čelím, je produktem mých vlastních činů a já za ni nemohu vinit nikoho jiného. Tohle ovšem není ta jediná pravda. Z jiného úhlu pohledu je možné vidět, že Pánova milost je neustále všude přítomná. S touhou pomáhat mi, přichází v přestrojení navenek nepříznivého okolí; pokud na ni pohlížím se svým současným chápáním. To je ta nezbytná medicína na moji chorobu, medicína léčící mé šílenství. Je to jako lék předepsaný Pánem. On je všude, se Svojí pomocnou rukou dosahující na nás ve chvílích největšího nebezpečí. Mít tento postoj znamená mít klíč; řešení, které nás chrání před nepříznivým okolím a postavením.

Pán není pomstychtivý, On nás netouží trestat. Trest přišel pouze proto, aby nás poučil. Trest je tu, je ovšem konán něžnou rukou, aby nás poučil a pomohl nám zlepšit se. Takto bychom měli pohlížet na veškerá nebezpečí.

Naprav tedy sebe samotného – nikoliv ostatní – a nalezneš skutečný mír. A nikdy se nesnaž užívat si výsledků svých činů. To je klíč k úspěšnému životu a plynulému štěstí. Pochopíš, že Nekonečný je tvým přítelem.

Všechno je částmi a částečkami Původního, proto se Bůh projevuje ve všem. A není tomu tak, že můžeme obětovat či negovat vše a pouze Bůh zůstane - proč bychom tu jinak byli? Naše individualita a existence jsou skutečné. Obě strany tedy musí mít určité uznání a harmonie mezi nimi představuje skutečnou pravdu. Taková je koncepce Maháprabhua. Je zde polarita, a také jednota a harmonie, a to je to nejdůležitější. Dislokace je nezdravá. Nutné je správné uspořádání. Májá (miskoncepce) znamená dislokaci. Provinciální, lokální zájmy, vedou jak ke vzájemným střetům, tak ke střetům s Absolutním. Správné uspořádání ovšem přichází skrze správné pochopení Absolutního. Toto pochopení přináší skutečnou harmonii. O všech těchto věcech bychom měli diskutovat a pochopit je.




Úspěch víry
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

sakala chadiya bhai sraddhadevi guna gai
yanra krpa bhakti dite pare

„Vzdejme se všeho a opěvujme slávu Šraddhá-déví – víry, jejíž milost nás může přivést ke Šrí Krišnovi.“
(Šríla Bhaktivinóda Thákura)

Šraddhá, víra, je tou nejjemnější a současně nejspolehlivější věcí. Není to žádná imaginace. Musíme zrealizovat, že toto je realita, hmatatelná realita, nikoliv jakýsi abstraktní sentiment pouhého individuálního vědomí. Víra je univerzálním a nejzákladnějším elementem, který nás může spojit s nejjemnějším cílem.

Skrze elektřinu nebo rádio můžeme navázat komunikaci na dlouhou vzdálenost. Tato věda je velmi jemná a není každému známá, přesto nemůžeme popřít její existenci. Má svoje pevné postavení. Ovšem víra je mnohem jemnější a skrze ni je možné ustanovit obojí: vyšší spojení a odpověď. Jemná víra není přístupná všem. Má svoji hmatatelnou existenci a dokáže fungovat za jakýchkoliv podmínek, máme-li její výjimečné spojení. Nemůžeme lživě prohlásit, že ji vlastníme. Naše síla a velkolepost neprokazují nezbytně její přítomnost v nás. Pomineme-li velkou pompu a show, může být vše, co zosobňujeme, podvodem. Musíme velmi opatrně udržovat spojení se skutečnou vírou.

Upřímnost je pochopitelně hlavním požadavkem pro spojení s vírou. Žádná cena, jakkoliv hodnotná v tomto světě, nestačí k její koupi. Kvalifikací je laulyam – naše upřímná a opravdová touha jí dosáhnout. Nikdo si nemůže koupit Absolutního; sebevětší cena je k Jeho koupi nedostatečná. Absolutně nezbytná je naše upřímnost a serióznost. Nejsme-li seriózní, nemůžeme s Ním obchodovat. On není tak hloupý, aby se stal objektem něčího obchodu! Požaduje se upřímně po Něm toužit a to v nás probudí koncepci Mu sloužit. Chceme Ho upřímně, skrze něhu. Milujeme Ho, takže po Něm toužíme. A milovat znamená obětovat se objektu naší lásky.

Šríla Džíva Gósvámí Prabhu překrásně definoval slovo Bhagaván: bhajaniya sarvva-sad-guna-visista – „Svrchovaný Pán, Bhagaván, je takové povahy, že kdokoliv s Ním přijde do kontaktu, Mu zatouží sloužit a obětovat se pro Jeho uspokojení.“ Takovýto je výsledek víry v její dozrálé podobě. On je tak vznešený, že nás to přivede k myšlence, že umřeme-li pro Jeho uspokojení, dosáhneme tím našeho životního cíle. Jeho ušlechtilá vlastnost je taková, že probouzí tak vysokou míru ducha oběti pro Něho a vše k Němu přitahuje. „Zemři, abys žil.“ Taková je víra.

Jsme v oceánu víry a oddaní jsou esenciálními agenty. Všichni si vzájemně pomáhají. Největší úlevy od únavy a útrap z dlouhé cesty se nám dostane v doprovodu nebo společnosti skupiny. Získáme-li tedy v tomto oceánu pomoc oddaných povahy podobné té naší, bude to vrcholně prospěšné. Dokonce i náš Guru Mahárádža - v projevu, který pronesl na Vjása-púdžu, den svého Svatého Příchodu - oslovil svoje žáky: vipada uddharana bandhu-gana: „Ó moji přátelé, kteří mě můžete zachránit před nebezpečím! Jste mými zachránci. Je velmi obtížné proplouvat sám vodami oceánu víry, proto jste mi přišli pomoci v mojí nebezpečné a náročné výpravě v nekonečnu. Přišli jste a zaměstnáváte mě hovořením o Něm, a takto jste mi dali určitou službu. Žít a pohybovat se sám v nekonečnu je jinak velmi obtížné, strastiplné a nebezpečné. Vy všichni jste přišli si něco poslechnout a tyto rozhovory o Něm učinily celou situaci velmi bezpečnou a usnadnily tak dalekou cestu na Vaikunthu.“




Roztěkaná mysl
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Laulya znamená slabost srdce, nebo slabost v dodržení předsevzetí, že dosáhneme cíle vlastního života. S čímkoliv přicházím do styku, tím se zaměstnám. Vše přitahuje moji pozornost. Zaměstnáváme se drobnými malichernostmi, které přitahují naši pozornost a vyhýbáme se skutečným problémům života. Zabýváme se irelevantními věcmi:

mandasya manda-prajnasya
vayo mandayusas ca vai
nidraya hriyate naktam
diva ca vyartha-karmabhih

„Líní lidé s nízkou inteligencí a krátkou délkou života tráví své noci spánkem a své dny zbytečnými činnostmi.“ (ŠB. 1.16.9.)

Setkáváme se se stovkami věcí a cokoliv, co přitáhne moji pozornost – to je laulya. Musíme se spasit před takovouto povahou. Zaměstnání našich smyslů nebere konce. Všechny smysly jsou plně zaměstnány. Existují tisíce zaměstnání, která se převážně vyznačují tím, že jim je poznání skutečné potřeby vlastního „já“ cizí. Ten, kdo nezná vlastní domov, putuje cizí zemí, uspokojujíce svoji zvědavost nekonečnou prací. To je to, s čím se střetáváme ve světě. Apasyatam atma-tattvam – to je důležité. Tohle přijímá normálně smýšlející člověk, nikoliv většina abnormálních myslitelů. To je srota-pantha, zjevená pravda. Tohle musí přijít z dokonalé říše, od Boha Samotného. Zde je stanovena nepostradatelná nutnost srota-pantha, metody odhalení. Tohle musí přijít z dokonalé říše, ze sarvajna, vševědoucí sféry. U těch, kteří jsou neznalí svého skutečného zájmu, nacházíme tisíce zaměstnání. Jsou velmi zaneprázdněni, ovšem velmi zaneprázdněni pro nic.

srotavyadini rajendra
nrnam santi sahasrasah
apasyatam atma-tattvam
grhesu grha-medhinam

(Šukadéva Gósvámí oslovuje krále Paríkšita) „Ó vládce, materialističtí hospodáři, kteří jsou svázáni svými hmotnými výdobytky, jsou slepí v poznání vlastního „já“. Zaměstnávají se plně nasloucháním stovkám a tisícům témat, jenž se týkají lidské společnosti. (ŠB. 2.1.2.)

nidraya hriyate naktam
vyavayena ca va vayah
diva carthehaya rajan
kutumba-bharanena va

„Tito lidé marní své noci spánkem nebo sexem a svoje dny hromaděním peněz a péčí o svoje rodiny.“

Co spatříme, když pohlédneme kolem sebe? Dvě věci – nidraya, spánek, nebo vyavayena, laškování s ženami. Noc se tráví těmito dvěma způsoby. Ve dne se shánějí po penězích, nebo slouží svým nejbližším příbuzným. Tíhneme ke společnosti těch, které můžeme vykořisťovat, kteří podporují naše smyslové potěšení. Těmito lidmi se obklopujeme.

dehapatya-kalatradisv
atma-sanyesu asatsv api
tesam pramatto nidhanam
pasyann api na pasyati

„Hmotné tělo, žena, děti a vše, co s nimi souvisí jsou jako zrádní vojáci a ti, kteří se na ně příliš upoutávají, přehlíží svoje zkušenosti a nevidí svoji bezprostřední zkázu.“ (ŠB 2.1.4.)

Jsme plně soustředěni na zájmy rodinného života, pro naše vlastní uspokojení. Jsme natolik zaměstnáni tímto druhem falešné povinnosti, že nám schází čas na to, abychom rozpoznali, že naše vlastní smrt je nám blíž a blíž. Vidíme to a současně to nevidíme. Je to tak prosté. Vidím, že každý kráčí do chřtánu smrti a přesto to zároveň nevidím. Nechci to vidět. To je to podivné postavení, ve kterém se nacházíme. Konečné nebezpečí se blíží a já spím. Snažím se nevšímat si toho. Existuje snad něco divnějšího? Pouze naše určitá pozornost je nutná k tomu, abychom nalezli řešení. Stačí pouhý okamžik. Tolik stromů a hor žije po léta letoucí, věk po věku – bez prospěchu. Není to otázka dlouhověkosti, nebo otázka času. Co je důležité, je upřít svoji pozornost na vlastní „já“ – „Kdo jsem?“ Naše pozornost se musí upínat na náš skutečný zájem.




Hledej své vlastní srdce
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

sadhu-sanga sadhu-sanga sarva sastra kaya
lava-matra sadhu-sange sarvva-siddhi haya

"Okamžik ve společnosti sádhua je zárukou veškerého úspěchu, což potvrzují všechna písma."
(ČČ, Madhya 22.54)

kim pramattasya bahubhir paroksair hayanair iha
varam muhurtam viditam ghatate sreyase yatah

"Mnoho a mnoho let bezděčně uplyne v životě osoby, opojené hmotným požitkem.
Kdyby raději alespoň na chvíli zrealizovala, že ztrácí cenný čas, mohla by
se vážně pokusit o dosažení věčného prospěchu." (ŠB, 2.1.12)

Šukadéva Gósvámí zde praví, že jediný okamžik může vyřešit celý problém života, je-li správně využit v sádhu-sanze. Za každou cenu se pokus využít možnosti sádhu-sangy, společnosti Krišnova agenta. Jaký smysl má žít na věky věků, nejsme-li si vědomi vlastního zájmu? Jeden správně užitý moment stačí k vyřešení celého životního problému, kvůli kterému putujeme věčně v této sféře. Musíme bdít nad naším vlastním zájmem, nikoliv k němu být lhostejní.

Šrí Čaitanja Maháprabhu přišel, aby nás nasměroval k našemu niternému zájmu: "Neznáš své vlastní srdce. Tvé vlastní srdce a jeho požadavky jsou ti cizí. V nitru tvého srdce se skrývá bohatství – pokus se je nalézt: omez veškeré cizí věci a spatříš, že tvoje srdce je chrámem Krišny. S pomocí opravdového vůdce hledej své vlastní srdce a tam nalezneš Krišnu. Nejedná se o nic, co by ti bylo cizí. Každé srdce je Pánovým chrámem. Je to tvůj majetek, je to tvůj domov. Zpět k Bohu, zpátky domů."




Směrem ke štěstí
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Vše závisí pouze na Něm. Pokusíme-li se vystopovat příčinu všeho, dojdeme ke zjištění, že příčina je něco, co má svoji vlastní příčinu, která má dále také svoji příčinu, atd. Pokud však nalezneme Jeho osobní krásu a šarm, pochopíme: „Ano, tohle je konečný cíl, který se snažíme nalézt nejen my, ale i celý zbytek světa.“

V jedné bengálské písni se zpívá: „Ó hory, Himálaje, Alpy, Suméru, po čem to pátrají vaše vztyčené hlavy? Spatřily jste stvořitele tohoto vesmíru a dosáhly naplnění svého života? Spatřily jste Ho?“ Podobně cítí oddaný ve svém srdci, že všichni hledají Pána, který je zosobněným naplněním života. Ve fenomenálním světě zrození a smrti neexistuje nic spolehlivého, co by mělo upoutávat naši pozornost. V nitru svých srdcí hledáme sat – věčnost, čit – vědomí, které uspokojí naše vnímání, a ánandu – naplnění naší touhy po kráse a lásce. Jakmile je láska probuzena, činnost mozku se stáhne. Pochopíme, že láska je naplněním života. Tohle je velice speciální okamžik života. Ať už jsme kdekoliv, automaticky neustále hledáme, hledáme, hledáme...hledáme tohle „Ano“, Óm. Óm znamená veliké „Ano“.To, co hledáš - to existuje! To, po čem prahneš v nitru svého srdce – to existuje.

Tvé hledání musí pokročit od vnějšího k vnitřní substanci. Tam je Pán, kterého hledáš. Takto nás ómkára přivádí ke gajátrí, dále k Védám, Védantě a Šrímad Bhágavatamu, popisujícímu extatickou a radostnou stránku Pána. Nekonečný se přiblíží konečnému natolik, že si tento myslí: „On je jedním z nás.“ Hraje roli tak blízkého přítele, že Ho považujeme za jednoho z nás. Takto nám projevuje Svoji nejvyšší milost. To je náš nejvyšší cíl, který lze nalézt ve Vrindávaně. Šrí Čaitanja Maháprabhu nám praví, že musíme zavrhnout vše a za jediný cíl přijmout Pána Šrí Krišnu ve Vrindávaně: Svajam Bhagaván, Bůh bohů, Pán pánů. On je zdrojem veškerých manifestací nadpřirozené síly. Maháprabhu proto poznamenal: „Hledej Šrí Krišnu. V tomhle světě na tebe jiná povinnost nečeká. Ujmi se Jeho jména, hovoř o Něm, a takto jednej při čemkoliv, čemu se věnuješ. Velmi rychle dosáhneš naplnění svého života. Pokračuj s pronášením Jeho jména, hledáním Jeho a rozmluvách o Něm, ať už spíš, jíš, nebo se hádáš –cokoliv, co děláš, spoj s Ním.“

Tohle hledání ovšem nesmí být pokrytecké. Upřímný badatel získá pomoc a vedení od skutečného oddaného. S pomocí svatých písem a oddaných, a s veškerou upřímností v nitru, pokračuj v neustálém hledání Krišny. Hovoř o Krišnovi s kýmkoliv se střetneš a nepouštěj se do hovorů o ničem, co spadá pod správu smrti. Žena, děti, peníze – za okamžik jsou pryč, už o nich tedy dále nepřemýšlej. Na každém kroku svého života ovšem konej vše pro věčné potěšení Pána.

Krišna není něčím, co by sis vymyslel. Poznat Ho můžeš skrze sádhua a šástru, nikoliv skrze tento hmotný svět vlastního požitku. Nenalezneš Ho ani odříkáním, ale Krišna je se sádhuem, čistým světcem. Krišna je naplněním positivní žádosti srdce.

Ti, kterým učaroval vnější svět, nejsou schopni rozpoznat svůj vnitřní temperament. To je velké neštěstí. Nejdůležitější je zachovat si společnost sádhua, který má skutečnou víru v Krišnu. Takovýto sádhu je v tomto světě velmi, velmi zřídka k nalezení, pokud ovšem hodláš dosáhnout nejvyššího dobra, učiň tento ideál korunou na své hlavě – jakýmkoliv způsobem využij pomoci, kterou ti poskytuje jeho společnost.