Na začátek 
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math







































„Neužívej si, ani neodmítej.
Spíše vše obětuj Krišnovi.
Všechno je pro Něho, nic není pro mě -
to je správný přístup ke všemu a ke všem.
To je jediná cesta do duchovní říše.”
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž
Bez tužeb
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

V našem současném stavu si nedovedeme ani představit, jak úžasné je být bez tužeb – pohybovat se volně v tomto světě bez toho, aniž by nás cokoliv napadalo. Jakmile uvidíš nějaký smyslový objekt, chceš ho pro sebe, chceš si ho užít. Například žena je dokonalou podobou iluze (máji). Nicméně vše v tomto hmotném vesmíru je určené pro Krišnovo potěšení. Musíš se naučit obětovat vše, co vnímáš svými smysly, Krišnovi. Jakmile se nějaký objekt objeví, okamžitě ho odevzdej Krišnovi. Pokud však toužíš po sebemenší částečce něčeho, pokud si to chceš užít pro svoje vlastní potěšení, může tě to dostat do strašlivých problémů. Je to velmi, velmi nebezpečné. Vždy obětuj Krišnovi 100% a nic méně.

Ano je to velice těžké. Pokud se však od začátku učíš přijímat tu bolest neužívání si a bez váhání to okamžitě obětuješ Krišnovi, potom ti On odpoví stejným způsobem. Tak přijmi ten risk a zažiješ Krišnovu odpověď. Obětuj Krišnovi to, co je v tvém pojetí určené tobě. Obzvláště pokud obětuješ to, co je pro tebe velmi přitažlivé, Krišna to velice ocení. Obě strany (tvoje a Krišnova) tedy půjdou paralelně. Nakolik se zřekneš svého požitku ve prospěch Krišnova požitku, tolik pomoci k tobě přijde z Jeho strany. Krok za krokem. Když budeš kompletně osvobozený od připoutaností k tomto světskému vesmíru, potom budeš v duchovní říši. Samozřejmě odříkání musí být pravé yukta-vairágja. Neužívej si, ani neodmítej. Spíše vše obětuj Krišnovi. Všechno je pro Něho, nic není pro mě. - to je správný přístup ke všemu a ke všem. To je jediná cesta do duchovní říše.




Tváří v tvář pravdě
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Šríla Muni Mahárádž čte z Amrita Vání (Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí):

„Jak bychom měli pohlížet na hmotný svět?

Na hmotný svět a všechno, co v něm existuje, bychom měli pohlížet jako na místo plné prostředků ke službě Krišnovi. Vše v tomto světě je určeno ke službě Krišnovi. Toho dne, kdy budeme schopni vidět svět tímto způsobem, osvobozeni od hmotné koncepce, rozpoznáme v hmotném světě svět duchovní, Góloku.

Na všechny ženy bychom měli pohlížet jako na Krišnovy milované, kterých si smí užívat jen On. Nehleďme na ně v duchu požitkáře. Je jim dáno přinášet potěšení Krišnovi a nikdy jakékoliv živé bytosti. Hleď na svého otce a matku jako na Krišnova otce a matku. Namísto toho, abys považoval své děti za svoje služebníky, považuj je za přátele malého Krišny. Takto uvidíš všude místo hmotného světa Golóku.

Jakou mentalitu má čistý oddaný?

Čistý oddaný ví, že nic není určeno k jeho požitku. Všechny živé i neživé objekty jsou určeny k Pánově službě. Z toho důvodu by měly být veškeré naše činnosti nasměrovány k jeho bezpodmínečné službě. Šástra praví:

sarvopadhi-vinirmuktam tat-paratvena nirmalam
hrsikena hrsikesa-sevanam bhaktir ucyate

Bhakti, neboli oddaná služba, znamená zaměstnat všechny naše smysly ve službě Pánovi, Svrchované Osobnosti Božství, Pánovi všech smyslů. Jakmile duše poskytuje službu Svrchovanému, projeví se dva vedlejší účinky: osvobození od hmotných ztotožnění a očištění smyslů.“

(Bhakti-rasámrita-sindhu 1.1.12, Čaitanja-čaritāmrita, Madhya 19.170)

Veškerá naše služba musí být namířena pouze na Něho. Všechny naše smysly se musí zaměstnat ve službě Pána smyslů. Všichni jsou Pánovými služebníky, proto je nesmíme připravit o možnost sloužit Mu. Nechť všichni poskytují službu Krišnovi. Modleme se: „Kéž přijme Svrchovaný Pán naši službu.“ Použijeme-li cihly na stavbu vlastního domu, povede to jen k problémům, ale pokud je použijeme na stavbu Pánova chrámu, budeme šťastní a požehnaní. Správné užití neživých objektů je jejich použítí v Pánově službě. Pokud je používáme k uspokojení smyslů živých bytostí, tak je zneužíváme, neboli vykořisťujeme. Naše smysly musíme nasměrovat na službu Krišnovi. Všechny objekty jsou skutečně Pánovým majetkem. Nejsou určeny k potěšení podmíněných duší. Je nesprávné domnívat se, že vše, co vidíme, bylo vytvořeno pro nás. Nic není určeno k našemu smyslovému požitku. Vše musí být vhodně použito ke službě Krišnovi. Jsou-li veškeré neživé objekty tohoto světa užity ve službě Harimu, poslouží to jejich účelu. Pokud jsou například tyto bambusové tyče použity ke stavbě pódia pro kázání hari-kathá, tak jsou správně použity. Používáme tyto věci ke službě Harimu a oddaným. Veškeré činnosti Vaišnavů mají za cíl uspokojení Svrchovaného Pána, duchovního mistra a jiných Vaišnavů. Opravdový oddaný nedělá nic pro vlastní smyslové uspokojení. Čistý oddaný nedělá nic pro sebe nebo své příbuzné. Cokoliv činí, činí pro Absolutního. Vždy zůstává věrný Pánově službě.“

Oddaná: Mahárádžo, má to snad působit motivačně? Ve mně to spíše vyvolává ztrátu odvahy a je velmi nesnadné tomu naslouchat. V souladu s tímto standardem bych se nemohla nikdy považovat za oddanou. Je to velmi depresivní.


“My jsme částečkami Krišny, určenými pro Jeho
potěšení. Vše je určeno pro Něho. Pokud s tím
souhlasíme, můžeme žít v dokonalém souladu
a přestat bojovat proti Jeho vůli. Vše je dokonalé
– pouze my se snažíme plavat proti proudu řeky.
V tom je ten problém. Jinak je vše v pořádku.”

Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Šríla Muni Mahárádž: Domníváš se snad, že by to bylo jednodušší, pokud vstoupíš do světa jako požitkář a vykořisťovatel? Jak se dostat z tohoto utrpení? Můžeš se o to pokusit jako požitkář, ale to tě donutí poklesnout až na zvířecí úroveň – šílenství. Pokud se z toho ale chceš dostat ven, tak to není snadné. Je to boj. Chceme-li se dostat ven z tohoto podmíněného světa, kde neustále čelíme nebezpečí, smrti, nemocem atd., tak nám pomůže, jestliže uvidíme věci takové, jaké jsou. Život za těchto podmínek ti štěstí nepřinese. Neustále jsi vystavena problémům.

Chceš-li se z toho ovšem osvobodit, tak to vyžaduje boj. Kolik nesnází nalézáme v zábavách takových velkých oddaných, jako Prahlád, šest Gósvámích, Pánduovci či dokonce Samotný Pán Ráma? Ti všichni museli podstoupit tolik utrpení. To je ovšem to, co činí život dobrodružným. Jinak se staneš jen nástrojem nižšího světa. Není to snadné. Co je třeba, je upřímnost a pokora – uvědomit si, že tohle není místo, na kterém chci zůstat. Promluvme si o věcech, které teď považujeme za úžasné, za padesát let a uvidíme, jak se jejich hodnota změnila.

V souladu s Védami se ten, kdo je inteligentní, pokouší z tohoto světa vymanit. A to není jednoduché. Když vkládáme prst do ohně, tak se nám to líbí, ale ono to po chvíli začne pálit. A dokonce i když prst z ohně vytáhneme, tak to pálí dál a dál. Nekončí to. Musíme tyto věci tolerovat. Tento svět je takový, jaký jsme si ho vytvořili. Není to žádná jednoduchá cesta. Nikdy nebylo řečeno, že by to bylo jednoduché. Ve skutečnosti je pro nás nemožné se odsud dostat. To je možné jedině milostí Gurua, Vaišnavy a Krišny. Jinak nemáme naději.

Vše se odehrává jen mezi našima ušima. Tam se celý problém skrývá. To musíme pochopit. Pokud tento odpad vysypeme, veškeré problémy zmizí. Musíme si toho být vědomi. Pokud jsi schopna vidět, že vše náleží Krišnovi, osvobodíš se od tohoto tlaku a od všeho, co ti působí bolest.

V tom je to tajemství. Vše je tvořeno Jím a pro Něho a já jsem také Jeho částí. Vše je určeno k Jeho potěšení. Pokud si z toho vezmu něco pro sebe, tak proč si pak chci stěžovat Jemu nebo komukoliv jinému? Pokud jsem to ukradl, tak si nemám komu stěžovat. Takový je zákon tohoto světa: vložíš-li prst do ohně, pálí to.

Pokud si tedy něco vezmeš, budeš potrestána. To je prostý zákon, který nemůžeš obejít. Takhle to funguje, jako zemská přitažlivost, která je těžko překonatelná. Pokud bychom ji dokázali překonat, tak bychom se mohli vypravit kamkoliv se nám zachce a létat si volně kolem jako ptáci. My jsme ovšem uzavřeni ve vězení a musíme tu zůstat. Pokud bychom vylétli příliš vzhůru, tak zemřeme, protože je tam příliš řídký vzduch. Jsme uvrženi do tohoto těla jako do vězení. Proč? To není proto, že by On byl tak krutý, ale proto, že my jsme tak hloupí. Je to naše chyba. Ano. Tak dlouho už tu žijeme, a přesto se stále snažíme odhalit něco nového, co jsme si ještě neužili.

Už brzy si při pohledu do zrcadla uvědomíš, že stárneš a už nejsi tak atraktivní, jak jsi bývala. Jak frustrující to musí být pro ty lidi, kteří jsou jako duchové, snažící se přešít si kůži při plastické operaci. Takový je ovšem zákon pro všechny bytosti v tomto světě. Hloupí lidé se to snaží změnit. Myslí si, že se i ve svých padesáti nebo šedesáti letech mohou chovat jako dvacetiletí a pobíhají kolem jako vládci vesmíru s ideou, že mohou dosáhnout cokoliv se jim zlíbí.

Musíme si projít bolestivým procesem. Pokud to učiníme dobrovolně, tak je to snazší. Bhagavad-gítá popisuje, jak se za pomoci inteligence vzdát poživačného ducha. Jakmile se to podaří, všechny problémy zmizí. Problémy jsou pouze mezi našima ušima. Jsou v nás. Příliš mnoho se zamýšlíme nad naší iluzí. Ani jedna jediná věc, která vstupuje do naší mysli, nemá žádný opravdový význam a nepovede k pozitivnímu výsledku. Všechno je to zbytečné.

My jsme částečkami Krišny, určenými pro Jeho potěšení. Vše je určeno pro Něho. Pokud s tím souhlasíme, můžeme žít v dokonalém souladu a přestat bojovat proti Jeho vůli. Vše je dokonalé – pouze my se snažíme plavat proti proudu řeky. V tom je ten problém. Jinak je vše v pořádku.

Není to snadné. Jednou se Šríly Bhaktivédánty Svámí Mahárádže jeden z jeho žáků zeptal: „Řekl jsi, že bhakti je tak jednoduchá, tak proč je tak obtížné ji praktikovat?“ Odpověděl: „Proces je velmi snadný, ale odevzdat se je velmi obtížné.“

Dokážeme se odevzdat světu takovému, jaký je. Nikdo z těch, kdo se narodili do pekelných podmínek, donuceni žít v nejnižších úrovních života, není nevinný. Dopustili se hříchů ve svých minulých životech. Co dělat? Můžeme se pokusit to zvrátit, ale za čas uvidíme, že to není možné. Je to vše jen iluzorní hra. Nelze to zvrátit. Někdo se narodí a zemře strašlivým způsobem možná proto, že někoho zavraždil stejným způsobem ve svém minulém životě. Věci se vrací jako akce a reakce.

Vyprostit se z toho tedy není snadné, ale je to možné procesem odevzdání, přestože je to velmi obtížné. Jak řekl Šríla Bhaktivédánta Svámí Mahárádž: „Proces bhakti je velmi snadný, ale odevzdat se je obtížné.“ On samotný si tím prošel, po svém dlouholetém rodinném životě. Když o tom mluvil, tak mu tekly slzy. To je upřímnost.

Naštěstí jsme dostali mocnou zbraň. Maháprabhu, náš Svrchovaný Generál, nám dal tuto zbraň. Neustále můžeme zpívat Svatá Jména a přijmout Jeho útočiště. Tato medicína nám pomůže dostat se z toho ven.



Neztrácej víru
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Jak se můžeme zúčastnit kírtanu s Maháprabhuem ve společnosti čistých oddaných? Tak dlouho, dokud nepochopíme, že když tančí a zpívá čistý oddaný, tak jsou přítomni také Maháprabhu a Nitjánanda společně s čistými oddanými, nebudeme schopni zakusit a vychutnat si opravdovou extázi.

Musíme vyvinout jemný sentiment, a pokud toho nejsme schopni, tak musíme být pokorní a snažit se tuto sféru nerušit. Musíme být opatrní, jinak budeme potrestáni – vykopnuti – a přijdou hmotné touhy a polapí nás. Naše mysl se tak naplní touhami po požitku, chamtivostí a chtíčem. Všechny tyto hmotné touhy přichází pouze proto, že se ve skutečnosti stavíme proti Krišnovi. Nemáme opravdovou víru v sádhua, Gurua a Krišnu. Musíme si být těchto věcí vědomi. Pokud vyjdeme z chrámu a nic z těchto věcí si nepamatujeme, tak bylo hari-kathá jen zbytečným povídáním.

Šríla Bhakti Ballabh Tírtha Mahárádž nám říká, že musíme mít společnost se sádhuy a praktikovat sádhanu. Sádhana je to nejdůležitější. Musíme neustále pronášet Haré Krišna. Radí nám také, co dělat, jsme-li napadeni májou a chtíčem. Nabádá nás, abychom čtyřikrát pronesli Nrsimha-mantru, obzvláště předtím, než jdeme spát. Nejdříve čtyřikrát zopakovat: „srikrsna- caitanya prabhu-nityananda, sri-advaita gadadhara srivasadi-gaura-bhakta-vrnda“, a potom pronést Nrsimha-mantru:


namas te narasimhaya
prahladahlada-dayine
hiranyakasipor vaksah
sila-tanka-nakhalaye

ito nrsimhah parato nrsimho
yato yato yami tato nrsimhah
bahir nrsimho hrdaye nrsimho
nrsimham adim saranam prapadye

„Klaním se Pánovi Nrsimhadévovi, který vždy žehná Svým oddaným, jako Prahlád Mahárádž a roztíná srdce démonů, jako je Hiranjakašipu. Oddaní vidí Pána Nrsimhadéva neustále všude. Pán Nrsimhadév je uvnitř i venku. Přijměme proto všichni útočiště u Pána Nrsimhadéva.“

































„Hmotné touhy přichází pouze proto,
že se ve skutečnosti stavíme proti Krišnovi.
Nemáme opravdovou víru v sádhua,
Gurua a Krišnu.“

Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

tava kara-kamala-vare nakham adbhuta-srngam
dalita-hiranyakasipu-tanu-bhrngam
kesava dhrta-narahari-rupa jaya jagadisa hare

„Ó můj Pane Nrsimho, Tvoje ruce jsou překrásné jako lotosový květ, i když jsi Svými drápy rozpáral vosu Hiranjakašipua. Vzdávám Ti svoje pokorné poklony, Pane vesmíru.“

Každý večer to čtyřikrát pronášej a On tě ochrání. Šríla Bhakti Ballabh Tírtha Mahárádž nám to navrhuje v mnoha dopisech.

Musíme na Pána vzpomínat. Tak mnoho lidí ztrácí víru. Jakmile se ztratí, májá okamžitě přijde. Netrvá to ani vteřinu. Nedáváš-li pozor, májá vstoupí a vše pošpiní, jako špinavá čarodějnice. Jakmile vstoupí, začne zvracet a všechno znečišťovat.

Nikdy na to nesmíš zapomenout. Musíme na tyto věci vzpomínat a snažit se je praktikovat, třebaže se někdy může zdát, že to nefunguje. Musíme se snažit znovu a znovu. Jsme-li upřímní, Pán v našem srdci to rozpozná a nám se tak dostane ochrany od sádhua, Gurua a Vaišnavy. Nejsme-li upřímní, tak co dělat? Krišna pro tebe pomalu vystaví dálnici, vedoucí přímo do pekla. Budeš donucen zůstat v hmotném světě a věřit v iluzi.




Nepodváděj se!
(druhá část)


Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Náš duchovní život musí být v neustálém pokroku. Vědomí Krišny, to znamená být ve spojení s Krišnou čtyřiadvacet hodin denně, nebýt od Něho oddělen ani na vteřinu. Naše oči nejsou schopny vidět, naše vize je velmi omezená. Proto, kdykoliv se obracíme na čistého oddaného, stahujeme ho dolů na hmotnou úroveň. Naše oči v něm vidí obyčejnou bytost, stejnou jako každá jiná.

Nakolik jsme schopni vidět? Nakolik jsme si uvědomili Krišnu, Nadduši nebo vědomí duše? Být si vědom duše a Nadduše znamená, že si jsem vědom všeho. Tohle vědomí nyní postrádáme. Naše vědomí se prostě zabývá našimi problémy, naší nicotnou světskou kultivací čehokoliv, co považujeme za své. A pokud nám do toho „já“ a „moje“ nějaký pokročilejší oddaný zasáhne, tak se s ním přeme.

Představme si, jakou oběť provádí náš Gurudév, jeho duchovní bratři a Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí. To, co čteme o duchovním mistrovi v Amrita Vání (Nektar pokynů pro nesmrtelnost), je standard toho, jak by měl duchovní mistr hovořit. Tímto způsobem musí hovořit, aby ostatní dokázali pochopit postavení duchovního mistra. Když přišel Svámí Mahárádž na Západ, musel učit svoje oddané, jak uctívat a respektovat Vaišnavu a Gurua. Musel se toho osobně ujmout, protože všichni ti nováčci se domnívali, že: „On je stejný jako já.“ Hlupáci uvažují právě tímto způsobem: „Je přeci stejný jako já.“ Musíme být velmi opatrní, protože dokud takto uvažujeme, je vše, co o něm chápeme, pouhou projekcí naší úrovně a vize, která nás nechává ho tímto způsobem vidět.





































“Dokud se domníváme, že něco víme,
že jsme Mu blízko a že jsme si Krišny vědomi
– budeme podvedeni májou.”
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Jaké je naše uvědomění? Jak si můžeme cokoliv uvědomit, jestliže k němu přistupujeme z naší roviny chápání? Musíme být velmi opatrní. Chceme-li získat skutečný prospěch, musíme následovat učení našeho Guru Mahárádže a našeho Param Gurudévy.

Oddaný: Jak se zbavit tohoto postoje vůči čistému oddanému?

Šríla BS Muni Mahárádž: Jestliže těmto věcem nasloucháme, měli bychom dělat víc, než si to jen poslechnout, potom vyjít ven a hovořit o všemožných nesmyslech, týkajících se vnějšího světa – počasí, náš tělesný stav a podobně, vše probrané do detailu. Musíme se zamyslet: „Co je na tom pro Krišnu zajímavého? Těší Ho, když se na Něho tímto (povrchním) způsobem obracím?“

Vždy se najde tolik témat k diskuzím, ale nikdo nemluví o tom, co jsme četli například o Maháprabhuových zábavách. Tímto způsobem nevznikne nepřetržitý tok. Potom, co jsme si vyslechli hari-kathá, opustíme chrámovou místnost a tok je přerušen. Proč je tomu tak? Protože ve skutečnosti nemáme pro hari-kathá chuť. Chuť (pro hari-kathá) máme pouze tehdy, když o tom hovoříme mi sami, protože prostě rádi nasloucháme vlastní řeči a líbí se nám pozornost, kterou nám ostatní při naslouchání věnují: „Ó, on mluví tak krásně!“ Máme chuť pro tyto věci - pratišta. Máme rádi, když jsme v pozici mluvčího. To ovšem Krišnu netěší. To je pouze pro naši pratištu. Velmi jemná nečistota.

Jestliže kážu, tak musím také podstoupit velkou oběť. Pokud tvrdím, že vědomí Krišny je čtyřiadvacetihodinový proces, tak to také musím praktikovat a žít tak, nakolik je to možné. Duchovní vědomí se od vědomí hmotného liší – je nad ním. Přeskočíme-li tedy od těchto vysokých témat okamžitě na světská témata a začneme mluvit spoustu nesmyslů, tak se ve skutečnosti dopouštíme přestupku.

Nevěříme v to, co říká Prabhupáda Bhatisiddhánta Sarasvatí, šástra a Maháprabhu. Nemáme víru. Jsme egocentričtí a ponoření natolik v našem myšlení „já“ a „moje“, proto v nás nedokážeme nechat univerzální vědomí působit. Nejsme schopni meditovat o Krišnovi, protože je to neustále znečištěno tímto „já“ a „moje“. Jednoduše řečeno, děláme vše jen pro nás samotné, pro naše pohodlí.

Podvodně stavíme velký billboard s nápisem „Haré Krišna“, ale ve svém nitru se zajímáme pouze o sebe. Když změníme tento zvyk, staneme se skutečnými oddanými – tam neexistuje žádné „já“ a „moje“, tam je vše jenom: „Můj Pane, dovol mi učinit něco pro Tvoje potěšení. Co mohu udělat? Nejsem už schopen jednat s tímto ‚já‘ a ‚moje‘. Všechno obětuji Tobě.“ A když On potom přistoupí trochu blíž a začne nás zkoušet, vyděsí nás to a začneme naříkat.

Měli bychom si uvědomit, že jsme od Krišny velmi, velmi vzdáleni. Dokud se domníváme, že něco víme, že jsme Mu blízko a že jsme si Krišny vědomi – budeme podvedeni májou. Zajímá nás pouze „já“ a „moje“. A prodáváme to velmi šikovně, používáme spoustu triků. Snažíme se naplnit vlastní zájem a prezentovat to jako zájem Krišny. Velmi odborně podvádíme sebe samotné. Nacházíme nejrůznější cesty, jak se podvést a myslet si, že je to vědomí Krišny. Ovšem co je vědomí Krišny, o tom rozhodne Krišna a ti, kteří jsou pokročilejší než my. Skutečné odevzdání, skutečné vědomí Krišny, tedy představuje velkou oběť. Musíme překročit tuto hranici, jinak budeme žít v pouhé imitaci vědomí Krišny.

Usnadňovat si to a dělat kompromisy zdaleka neznamená, že jsme získali skutečnou věc. Náš Guru Mahárádž žádné kompromisy nedělal. Mnohokrát jednal tvrdě jako blesk. Polopravda je nebezpečnější než celá lež. Buďto tedy říkáš pravdu, nebo ne, ale nikdy polopravdu. Jinak budeš podveden.




Nepodváděj se!
(první část)


Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž

Duchovní život má vysoký standard. Není to žádná levná záležitost. Pouze to, že si naneseme tilak a budeme pěkně a přitažlivě zpívat a mluvit, nestačí k tomu, abychom duchovnímu životu porozuměli. Šríla Šrídhar Mahárádž říká: „Své úsilí musím podpořit veškerou svou energií a nadějí – zkrátka vším.“ Tento postoj je nutný k dosažení kapky nektaru Vaikunthy. Jinak bude naše úsilí zbytečné.

Jsme velmi malí – nepatrní. Pokud tedy Krišnovi odevzdáme pouze nicotnou část našeho života, neměli bychom z Jeho strany očekávat příliš mnoho. Šríla Šrídhar Mahárádž říká: „Myslíš si, že obětováním nepatrné části tvé maličkosti bude tvoje snaha po dosažení Celku naplněna? Je oprávněné něco takového očekávat? Ne, tak snadné to není.“ Musíme si přehodnotit náš duchovní život. Moje činnosti, modlitby, vše co činím – s jakým motivem to provádím? Jenom abych si zpohodlnil život tím, že za svoji „službu“ dostanu kanaka, kaminí, pratištha – majetek, sex a prestiž? Co je skutečným motivem mojí služby?



„Věc se má tak, že dokonce ani většina zasvěcených oddaných neví, co to duchovní život je. Povrchní modlení, nošení vaišnavského oděvu a napodobo-
vání oddaných z nás Vaišnavy neučiní. Stát se oddaným vyžaduje mnohem víc. Stát se oddaným znamená odevzdat se – obětovat svůj život Svrchovanému Pánovi, Gurudévovi. Nechť si se mnou dělá, co se Mu zlíbí.“


Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž










































Skutečná služba by se neměla ukazovat ostatním (Neměli bychom se s její pomocí předvádět). Ten, kdo dělá opravdovou sévu, není nikdy od Krišny oddělen. Nenachází zalíbení ve světských hovorech; nepřitahují ho. Prostě se těmto hovorům vyhýbá anebo se je snaží nasměrovat na Krišnu.

Nesmíme z vědomí Krišny dělat levnou záležitost. Je to ta nejsladší věc – „Je to země důvěry, dobra, spravedlnosti a sladkosti.“ Jestliže se tam toužíš dostat, musíš se zbavit osobního zájmu. Samozřejmě, že teď hovoříme o dosažení toho nejvyššího. Přesto bychom si měli být vědomi toho, že se na tomto stupni nenecházíme. Neměli bychom se domnívat, že už jsme této úrovně dosáhli a můžeme teď kázat ostatním. Tahle služba je určena pouze pro ty, kteří se v této sféře nacházejí. Musíme tuto skutečnost přijmout a nestavět se vůči tomu, neboť každý argument proti nás stáhne dolů na iluzorní úroveň.

Je tu snad někdo, kdo pronášel Krišnovo Jméno a Krišna vstoupil do jeho srdce? Když Krišna vstoupí do srdce, nezůstane tam ani stopa po žádném jiném zájmu z tohoto světa. To je něco velmi vysokého a ne každý tomu teď rozumí. Jsou-li však naše srdce otevřená a my jsme upřímní, něčeho dosáhneme. Avšak, pouze nakolik jsme Krišnovi dovolili do našeho srdce vstoupit, natolik tomu porozumíme. Bez toho bude cokoliv, co vyslovíme, hmotné. Dokonce i hovory o Krišnovi jsou světské, pokud jsme se nestali transparentním médiem Jeho vůle. Nepřitahujeme-li Krišnu našimi činnostmi, službou a oddaným postojem, bude cokoliv, co řekneme, povrchní a hmotné. Nedotkne se to duše – nebude to k užitku. Proto se musíme stát velmi upřímnými.

Věc se má tak, že dokonce ani většina zasvěcených oddaných neví, co to duchovní život je. Povrchní modlení, nošení vaišnavského oděvu a napodobování oddaných z nás Vaišnavy neučiní. Stát se oddaným vyžaduje mnohem víc. Stát se oddaným znamená odevzdat se – obětovat svůj život Svrchovanému Pánovi, Gurudévovi. Nechť si se mnou dělá, co se Mu zlíbí.

Je nutné, abychom se očistili od tolika věcí a přemohli tolik neduhů – všechny ty anárthy, nežádoucí sklony. To, co není v zájmu Krišny, je třeba zavrhnout. Měli bychom se pozorovat, když mluvíme nebo něco děláme. Měli bychom jednat vždy vědomě a ptát se sami sebe: „Přináší to Krišnovi potěšení? Nebo jsou to jen světská slova pro moje pobavení a obdiv ostatních? Nachází v mé činnosti Krišna nějaké potěšení? V každé vteřině musíme být velmi upřímní.

Vědomí Krišny, to není pouhých pět minut ráno a pět minut večer, vzpomenout si na Krišnu každých pět minut nebo diskutovat světská témata a pak jednou pronést „Krišna“ a tak vše “krišnalizovat“. Vědomí Krišny znamená každou vteřinu. Nesmíme se od Něho odloučit ani na okamžik. Takovéto vědomí mají velcí sádhuové. Připadá jim směšné, když pozorují, jak lidé ze západu – dokonce i sanjásíni – pobíhají po svatých místech a považují se za velké oddané, ačkoliv jsou zcela na úrovni hrubohmotného vědomí. I když je jim naše skutečná úroveň známa, přesto jsou k nám tito sádhuové milostiví. Musíme být proto velmi poddajní a pokorní. Musíme se snažit nepřistupovat příliš blízko k oddaným nejvyšší úrovně, neboť cokoliv, co ve společnosti velkého oddaného s naším hmotným vědomím činíme, je ve skutečnosti přestupek. Jsme na velmi hrubé úrovni a domníváme se, že všichni jsou stejní jako my – na naší úrovni. Neuvědomujeme si, že velcí oddaní se neliší od Krišny. Proto se s naším hrubým pochopením a těžkou myslí dopouštíme přestupku už při pouhém otevření našich úst. Snažíme se je stáhnout na naší úroveň, přestože se nacházejí v tak jemné sféře.



Jak se vyhnout miskoncepci (chybnému pojetí)
Šríla Bhakti Sádhak Muni Maharádž


* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem prvního tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.



Pouze vědomí může pochopit vědomí


* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem prvního tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.



Sloužíme! Ale komu?
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Proč je jogín považován za bezbožného? Co dělá? Chce ovládat ostatní, chce řídit celý vesmír. Proč? Pro svůj vlastní požitek. Snaží se získat sílu, aby si mohl užívat.

Dále tu jsou májávádí (iluzionisté); ti uctívají Višnua, Súrju, Šivu, Durgu a Ganéše (pančopásana). Chovají se jako oddaní – uctívají božstva, dokonce pláčí, když zpívají „Haré Krišna, Haré Krišna“. Jen co ale dosáhnou svého takzvaného osvobození, vzdají se těchto praktik. Nepotřebují Višnua, Ganéše, nikoho. Myslí si, že se sami stali bohy: „Teď si užíváme, teď jsme mocní.“ To je bezbožné.

Ti, které zajímá pouze jejich vlastní požitek, budou Pánem podvedeni. Nikdy nepochopí, co to znamená oddaná služba, protože nepochopili, že Pán je Osoba, stejně jako jsme osobami i my. A On má touhu si užívat, nekonečnou touhu. Jeho jediným zájmem je užívat si. A jediným zájmem oddaných je Mu v tom pomáhat. Pokud se tedy nacházíme v postavení služebníka, který Pánovi poskytuje potěšení, pak jsme ve svém původním, radostném postavení – sat čit ananda (věční, plni poznání a blaha) – vše je dokonalé. Pokud si ale chcete užívat odděleně od Něho – pokud sami chcete být bohem – pak vás Pán umístí do tohoto hmotného světa, do těla kamene, mravence či čehokoli jiného, a vy se tak můžete stát bohem svého malého vesmíru.

Zaprvé bychom měli pochopit, že jen vzácně se najde někdo, kdo si uvědomil, co je to služba Krišnovi. To, co děláme my, není čistá oddaná služba. Sloužíme, ale naší motivací ve skutečnosti není uspokojit Krišnu. Myslíme jen na sebe, my chceme být šťastní. To, co vykonáváme, není opravdová služba. V našem současném postavení nedokážeme Krišnu uspokojit.

Zadruhé, pokud chceme sloužit Krišnovi, musíme získat duchovní tělo; duchovní tělo sice už máme, ale jsme si toho vědomi? S vaším duchovním tělem můžete Krišnovi sloužit tváří v tvář. Můžete mu něco nabídnout a On například řekne „děkuji“ - tak nějak to probíhá, jde o sladkou výměnu. Nyní však pohybujeme pouze naším tělem, možná i myslí.

Je těžké dosáhnout opravdové oddané služby. Ti, kteří jsou s Krišnou v reálném spojení, se z této služby samozřejmě radují, avšak neslouží proto, aby si to užívali. Slouží, protože Krišna si to užívá. Jejich radost je závislá pouze na radosti Krišny. Žádné jiné pojetí u nich nepřipadá v úvahu. Mohou mít v oblibě cokoli, ale pokud Krišna není šťastný, ani oni nejsou šťastní. Soustřeďují se pouze na jedinou věc – Krišna se musí neustále smát, Krišna musí být stále šťastný.

Jak může být spokojený s mými aktivitami? Dělám chyby na každém kroku, jsem na té nejnižší úrovni. Ne, nyní nejsme kvalifikovaní. To, jak uspokojit Krišnu, se musíme učit od našeho duchovního mistra a od těch oddaných, kteří vědí, jak Krišnu uspokojit. Pokud jim budeme sloužit, dříve nebo později dojde ke změně v našem srdci. Touto změnou se rozumí, že nebudeme mít zájem o nic, co nelze použít ve službě Krišnovi; pokud to tak či onak nemůže být spojeno s Krišnou. Můžeme těmto věcem porozumět, ale abychom praktikovali 24 hodin denně, je nutná změna v srdci.



„Sloužíme, ale naší motivací ve skutečnosti není uspokojit Krišnu. Myslíme jen na sebe, my chceme být šťastní. To, co vykonáváme, není opravdová služba. V našem současném postavení nedokážeme Krišnu uspokojit.“

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža




































Pokud si neustále musíme připomínat: „To je pro Krišnu, musím to udělat“, tak to není příliš vysoký standard. Ti, u kterých ke změně v srdci došlo, kteří jsou plně uvědomělí na úrovni rágy, takto přemýšlet nemusí. Všechno vidí ve spojení s Krišnou automaticky. Nejsou schopni myslet jinak. Tak, jako my musíme naší mysl nutit ke smýšlení „Toto je pro Krišnu,“ oni by museli myslet: „Ach, toto může být použito pro můj požitek.“ To je nepřirozené. Pro nás všechny je ale přirozené myslet si: „Může to být použito pro mě? Ne? Tak to nechám Krišnovi.“

Naše pohnutky nejsou příliš čisté. Nyní je naše bhakti, oddanost, smísena s karmou, jňánou, jógou - s různými druhy tužeb. Býváme zlostní, nedokážeme pochopit postavení Pána a Jeho čistých oddaných. Neuvědomujeme si, kdo je oddaný a kdo neoddaný. Musíme projít mnoha životy, abychom tyto věci pochopili. Nyní soudíme, kdo je čistý oddaný, podle toho, jak nás umí potěšit: „Ó, působí mi potěšení; dává mi vše, co mám rád. Ten musí být velice čistý.“ Existují tedy různé stupně uvědomění. Měli bychom se řídit podle gurua, šástry a Vaišnavů. Ti definují čistou oddanou službu a to, kdo je oddaný a kdo není, kdo je uvědomělý (a na jaké úrovni) a kdo je podvodník, kdo pouze předstírá navenek, ale chybí mu náležité vědomí.

Záleží na tom, nakolik jsme seriózní, a co opravdu chceme. My sami nevíme, co opravdu chceme, ale Krišna to ví a pošle nám patřičnou společnost dle naší upřímnosti.


májáváda – uctívání produktu (prakrita) hmotné přírody a jeho matky, tedy hmotné přírody (prakriti), je známé jako májaváda (iluzionismus). Osvobození, jež je vrcholným cílem uctívání přírody, neboli iluzionismu, dle názoru profesorů této filozofie není ničím jiným než stavem ponoření se do nemanifestované hmotné přírody, čehož lze dosáhnout postupným otupováním smyslového vnímání. (Sajjana-Tošaní, srpen 1927)



Odevzdání se je základ
(přednáška s českými titulky)


Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža čte a komentuje knihu Šríly Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gosvámí Mahárádže - „Láskyplné hledání ztraceného služebníka“ ve Šrídhám Majápuru, únor 2013

Témata pojednávají o následujícím: Víra ve vyšší sféru * Základem oddanosti je sebeodvzdání * Oddaný plně závisí na Krišnovi * Sobectví a rozšířené sobectví * Naše falešné ego musí být ukončeno * Požitek i odříkání jsou abnormální * Všechno je pro Krišnův požitek – nic není pro náš požitek * Pohlížej na okolí správným pohledem * Můžeme být v Krišnově líle, ať jsme kdekoli * Spojení s Krišnou znamená život – odpojení od Krišny smrt * Pohybuji se podle Jeho touhy * Jízdenka do tohoto světa je úplné sebeodevzdání * Dokud nezapomenu na Krišnu, můžu přijmout cokoli * Ať nejsme nikdy odděleni od čistých oddaných * Příklad Bharaty Mahárádže * Bez Krišnovy společnosti


* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem prvního tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.



Oddanost pouze pod vedením autority
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Existuje mnoho příkazů a zákazů, tolik různých pokynů, avšak nejdůležitější věcí je šaranágati - odevzdanost. S jakým postojem sloužím? Snažím se uspokojit Vaišnavu, Gurua, Rádhá-Govindu, Maháprabhua - sloužím s touto mentalitou nebo sloužím z nějakého jiného důvodu?

Službu, kterou pro Krišnu děláme, bychom si neměli určovat sami. Spíše bychom se měli učit vykonávat službu na příkaz Vaišnavy. Sami dobře víme, co děláme rádi. Zaměstnáváme se ve svých oblíbených činnostech, které následně prohlašujeme za službu. To ale není služba. Dělat něco, co se nám líbí, o čem si myslíme, že je dobré, není oddaná služba, ale činnost, kterou máme rádi my. Odevzdáním se naopak rozumí, že budeme dělat to, co od nás žádá Vaišnava, Krišna; to je odevzdání - šaranágati. Oddaná služba se tedy zintenzívní, pokud budeme následovat příkazy Gurua, Vaišnavy a Krišny.

Šaranágati - odevzdanost je nezbytná; krišnánušílanam – to je to nejvyšší. Jestliže se tímto principem budeme řídit, velmi rychle pochopíme všechna sladká témata, o nichž Vaišnavové hovoří.

Ten, kdo provádí kírtan podle sebe, nemusí obdržet požehnání z transcendentální sféry, protože tak možná činí jen pro své vlastní potěšení. Dokonce ani čtení Bhagavad-Gíty, Šrímad Bhágavatamu či jiné knihy naší literatury nám nemusí prospět. Jestliže nám Guru nepřikáže, abychom se jí zabývali, nepovažuje se taková četba za oddanou službu. To jsou velmi silná slova. Opravdový prospěch budeme mít ze čtení té knihy, kterou nám Guru uložil k přečtení. Potom to bude oddaná služba. Když ale tuto doporučenou literaturu odložíme se slovy: „Ach, toto není zajímavé čtení, mám mnohem raději jinou knihu,“ pak už se nejedná o oddanou službu, ale o uspokojování smyslů. Chápete ten rozdíl?

Naším problémem je, že nepřijímáme autoritu, nenásledujeme Gurua. Přijímáme pouze ty, kteří nám lichotí; našimi „guruy“ jsou ti, kteří vyhovují našim rozmarům a názorům. Duchovní život je velmi složitý, je ale jednoduchý pro ty, jejichž mysl není komplikovaná. Ti totiž chápou, že cokoli přichází od autority, musí být provedeno. Tak jsme jednali, když jsme se přidali k tomuto hnutí. Chtěli jsme se prostě stát vědomými Krišny, chtěli jsme dosáhnout vysvobození z tohoto hmotného světa. Za posledních 35 let jsme přijali mnoho guruů, mnoho autorit. Mnoho z nich pokleslo, ale přesto jsme se snažili vykonávat jejich pokyny, jak nejlépe to jen bylo možné.




„Naším problémem je, že nepřijímáme
autoritu, nenásledujeme Gurua.
Přijímáme pouze ty, kteří
nám lichotí; našimi „guruy“
jsou ti, kteří vyhovují
našim rozmarům a názorům.“

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Věc se má tak, že pokud plníme příkazy autority, reakce, která z toho může vzejít, nedopadne na nás, ale na autoritu. Když nám autorita uloží nějakou nesmyslnou službu, není to naše chyba, nebudeme za to muset trpět; potrestána bude autorita. Pokud věnujeme peněžitý dar s úmyslem věnovat ho Nejvyššímu Pánovi, obdarovat Vaišnavy (Vaišnava-sévá) nebo přispět na stavbu chrámu, může dojít ke zneužití, ale reakce nedopadne na nás; postihnuti budou ti, kteří se zpronevěřili. Náš postoj byl správný – dát to Nejvyššímu Pánovi. Zodpovědné jsou tedy ty autority, které užívají energie oddaných zaměstnaných ve službě. Toto pochopení bychom měli vyvinout, i když je to velmi těžké. Taková je ale cesta a nelze se dát oklikou. Pokud si myslíme, že dosáhneme Gólóky vlastní spekulací, budeme svědky svých opakovaných pádů a náš pokrok bude nulový nebo jen velmi chabý.

Dokonce i oddaní Samotného Maháprabhua, jako byli Džagadánanda či Gadádhara Pandit, nikdy nešli do Vrindávany bez svolení Maháprabhua nebo oddaných. Gadádhara Pandit je Samotnou Rádharání - a Maháprabhu mu nedovolil putovat do Vrindávany! Když se dozvěděl, že se musí vrátit do Purí, tak zkolaboval, ztratil vědomí. Džagadánanda se celé roky snažil, ale Maháprabhu nechtěl, aby šel; a on také nešel - jak závislí byli tito vysoce postavení oddaní! My si myslíme: „Jsem velký oddaný, nikdo mi nemá co říkat,“ ale kdo je výš než Džagadánanda nebo Gadádhara Pandit? Oni tento princip následovali velmi striktně. Je známý i další příklad: Jeden sanjásí Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího se vydal na pouť do Badarikášramu. Když se to Prabhupáda dozvěděl, okamžitě napsal tento dopis adresovaný Šrílovi Šrídharovi Maharádžovi, který byl pověřen správou mathu v Kurukšétře: „Jestli ten sanjásí přijde, nenech ho vstoupit do chrámu. Vyhoď ho.“ Vyjádřil se tak, protože jednání toho sanjásího nebylo autorizované; šel tam sám ze své vlastní vůle, a ne s dovolením duchovního mistra či autorit. Je to vlastně projev milosti, ale to málokdo pochopí. Podobné jednání se objevuje jen mezi vysoce postavenými oddanými.



Hari-kathá: naslouchání hovorům o Krišnovi
– první část


Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Kniha, kterou nyní čteme, obsahuje slova našeho parama-gurudévy, Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury Prabhupády, který je jedním z největších vaišnavských áčárjů zjevených na této zemi v minulém století. Půl roku předtím, než 1. ledna 1937 opustil tento svět, přijal od něho náš Gurudéva zasvěcení.

Parama-gurudéva byl výjimečnou bytostí. Byl velký učenec, šrutadhara, zběhlý ve všech filozofiích tohoto světa. Cokoliv jedinkrát přečetl nebo slyšel, to si okamžitě zapamatoval. Slovo po slovu. To ovšem nebyla jediná vlastnost dokazující jeho výjimečnost. Učené lidi je možné nalézt po celém světě. On však vynikal plným duchovním uvědoměním a pochopením svatých písem, bhakti veršů a všech Véd.

V mládí žil po devět let v Majápuru ve velmi malé chatrči uprostřed polí a trávil svůj veškerý čas studiem Písem a pronášením mahámantry:

haré krišna, haré krišna, krišna krišna, haré haré,
haré ráma, haré ráma, ráma ráma, haré haré.


- denně tři sta tisíc Svatých Jmen, tak jako Haridása Thákura. Jeho otec byl soudce a současně velký áčárja naší linie, Šríla Bhaktivinóda Thákura, který napsal mnoho knih a písní a byl jedním z největších áčárjů. Bhaktivinóda Thákura požádal Prabhupádu, aby přijal Šrílu Goura-Kišóru Dása Bábádžího za duchovního mistra. Zajímavé je, že Bábádží Mahárádža neuměl číst ani psát. Byl analfabet. Přesto Prabhupádovi otec navrhl, aby přijal zasvěcení od tohoto gurua, který byl analfabetem. Můžeme si položit otázku: „Jak je to možné?“ Goura-Kišóra Dás Bábádží ale rozuměl závěrům všech Véd, neboť je věčným společníkem Pána.

Bábádží Mahárádža ovšem nehodlal přijmout žádné žáky. Prabhupáda ho o to opakovaně žádal, neboť to od něho vyžadoval jeho otec. Rozhodl se, že pokud zasvěcení nedostane, skočí z mostu. Znovu tedy požádal Goura-Kišóru Dás Babádžího o zasvěcení do pronášení Svatého Jména a ten mu odpověděl: „Počkej, zeptám se Čaitanji Maháprabhua.“ Po nějaké době ho Goura-Kišóra zasvětil a stal se jeho guruem. Guru nanejvýš inteligentního učence byl analfabet, avšak Bábádží Mahárádža byl nejpokročilejší v duchovním vědomí.

Těmto osobám tedy musíme naslouchat a toto jsou slova našeho parama-gurudévy, Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury Prabhupády. Zodpovídá tu mnoho otázek a jedna z nich zní následovně:

Jak je možné naslouchat hari-kathá ve společnosti oddaných, žijeme-li od nich vzdáleni v našich domovech?

Šríla Prabhupáda: „V našem Mathu (klášteru) se neustále hovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá). Existuje 64 Gaudíja Mathů po celé Indii a také v Anglii, ve kterých se neustále hovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá) a jejichž obyvatelé jsou vždy zaměstnáni ve službě Harimu. Naší povinností tedy je stýkat se s veškerým respektem s těmi, pro něž je služba Harimu životem a duší. Místo, na němž se nehovoří o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá), je extrémně nepříznivé pro bhakti, přestože může být naplněno příbuznými a prostředky umožňujícími pohodlné žití. Když pohlížím na oddané v Mathu, prostě jen přemýšlím o Maháprabhuově milosti. Neustále diskutují o Krišnovi (hari-kathá), horliví sloužit Krišnovi bez ustání.

Zbožné osoby toužící dosáhnout vlastního prospěchu, by měly čas od času navštívit Math a naslouchat hari-kathá od duchovního mistra a Vaišnavů. Tím, že budeme číst duchovní časopisy a studovat literaturu pocházející z pera mahádžanů (velkých duší), modlíce se vždy o Šrí Guru-Gaurángovu milost, můžeme dosáhnout stejného výsledku, jako bychom naslouchali hari-kathá z úst oddaného. Ačkoliv se v tomto světě nemůžeme vždy setkat s oddanými z duchovního světa, zábavy a rozhovory oddaných, kteří byli společníky Maháprabhua, zůstaly navždy zachovány v knihách. Proto není důvod ke zklamání. Ať už žijeme kdekoliv, hovoříme-li o Nejvyšším Pánovi (hari-kathá), rozhodně dosáhneme prospěchu a nic nám nedokáže ublížit.“

Šríla Muni Mahárádža: Krišna-kathá; hovory o Krišnovi jsou velmi důležité. Měli bychom číst a hovořit o Krišnovi. Je to velmi prospěšné a nic nám nemůže ublížit. Jak to říká také Krišna v závěru Bhagavad-gíty: „Kdekoliv je Krišna s Ardžunou, tam je vždy přítomno vítězství, bohatství a poznání.“ Naslouchat a přemýšlet o Krišnovi a Ardžunovi tedy není nebezpečné.

Šríla Prabhupáda: „Pokud se jednoduše zaměstnáme diskutováním hari-kathá, ať už žijeme kdekoliv, můžeme si Pánovou milostí uvědomit slávu oddané služby a Pánovy milosti, a tím dosáhneme schopnosti vzpomínat na Pána v našem každodenním životě. Oddaný by měl žít, kdekoliv ho Pán dle Své vůle umístí, a měl by zapomenout na vlastní hmotné zájmy. Jakmile se ve společnosti oddaných během naslouchání hari-kathá v našem srdci probudí sklon sloužit Pánovi, automaticky budeme vzpomínat na Pána za všech okolností. K tomu, aby nás Svrchovaný Pán vyzkoušel, je přítomen za vším, na co pohlížíme. Uvidíme-li Jeho milost za vším, co se nám přihodí, nebudeme už nadále zklamáni. Hmotný svět, hmotná existence, je místem, na kterém jsme zkoušeni. Chceme-li projít zkouškou, musíme naslouchat hari-kathá od čistého oddaného. Třebaže v současnosti nemusíme mít vždy možnost naslouchat hari-kathá ve společnosti oddaných, pokračujeme-li pravidelně v naslouchání formou diskuzí vaišnavské literatury, nebudeme vnímat nepřítomnost společnosti oddaných.“

Šríla Muni Mahárádža: Pro toho, kdo chce dosáhnout určitého uvědomění, míru a štěstí, je tedy důležité, aby dokázal vidět, že za vším je přítomen Krišna. Někdy můžeme být vystaveni nepříliš příznivým okolnostem, přesto bychom ale měli přijmout, že Krišna je za každým incidentem, že nás zkouší. Za vším, na co pohlédneme, bychom měli vidět Krišnu. On je za všemi událostmi, které se v tomto světě odehrávají.



Stupňování Svatého Jména
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Námaparádha – Pronášení jména s přestupky. Aparádha znamená znetvořit, nejednat správně, hrubě s něčím zacházet. Takovým hrubým zacházením nemůžeme získat náš vytoužený cíl. Vědec dělá v laboratoři pokus, ale pokus bude úspěšný pouze tehdy, když se vším zachází správně. Jinak může dojít k explozi a vědec může zemřít.

Námabhása – Stínová vyjádření Svatého Jména, která nám mohou dát osvobození. Mohou nás vzít z negativní strany k abscise (dělící linii), ale nemohou nám dát žádný pozitivní zisk. Chybí tam jak tendence vykořisťovat, tak tendence sloužit – je to okrajová pozice.

Šuddha-náma – Čisté Jméno, musí mít svoji původní podobu v nirguna bhumice (zemi nad třemi hmotnými kvalitami), daleko za miskoncepcí máji. Vliv máji dosahuje až po Viradžu; potom následuje Brahmalóka, potom Paravjóma (duchovní obloha). Skutečné Jméno musí mít svůj původ v Paravjómě a Krišna-náma vychází z Goloky, nejpůvodnější roviny celé existence. Aby to tedy bylo Krišnovo Jméno, musí mít svůj původ v nejvyšší rovině Vrindávany.




Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato
od Gurudévy a mělo by se pronášet
ve společnosti sádhua (světce).“

Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža

Je pravda, že nekonečné množství hříchů může být odstraňeno, rozprášeno a rozpuštěno pouhým jediným vyslovením Jména. Jenomže takové Jméno nesmí být pouhým hmotným zvukem. Musí mít takové vlastnosti jaké má Vaikuntha; neomezené, věčné, ze sféry věčnosti. Sádhu-sanga, Jméno musí být přijato od Gurudévy a mělo by se pronášet ve společnosti sádhua (světce).

Přijímáme-li Jméno, musí v tom být služba. Sat-sanga. Sádhu-sanga, Kršna-náma. Služba znamená kompletně odevzdat vlastní já tomu, čemu sloužíme. Tímto způsobem přijmeme Jméno. Za jakým účelem přijímáme Pánovo Jméno? Kanaka, kamini, pratišta; ne pro peníze, ne pro uspokojování smyslů, ne pro dosažení popularity. Jsme připraveni kompletně se obětovat Jemu; Jeho Jménu. S tímto přístupem přijímáme Jméno.

Aby Jméno bylo Krišnou, Krišna do něj musí sestoupit. Nepodvádějte sami sebe; nemyslete si, že jsme se přijímáním Jména stali velkými sádhuy. Tak to není. Krišna k nám dolů musí přijít v podobě zvuku. On je duchovní; On je transcendentální. Sevonmukhe, naše kompletní odevzdání se Mu Ho přitáhne a On k nám milostivě přijde dolů, aby nám v podobě Jeho Jména požehnal v našich činnostech, při provádění našich povinností. Na každém kroku bude přicházet.



Sambandha, Abhidheya, Prayojana

Přednáška Šríly Bhakti Sádhaky Muni Mahárádže při příležitosti stého výročí příchodu našeho milovaného Gurudévy Nitya-líla pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa 108 šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gosvámí Mahárádže v Džagannáth Purí, 28. ledna 2013.


* Pokud se české titulky nezobrazí automaticky, aktivujete je stiskem prvního tlačítka na pravé straně ve spodní liště ovladačů.



Ideální áčárja
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

upa niya tu yah sisyam, vedam adhyapayed dvijah
sankalpam sa-rahasyam ca, tam acaryam pracaksate

„Áčárja není někdo, kdo pouze uděluje posvátnou šňůru. On trénuje svoje žáky v oběti a učí je důvěrnému významu Véd. Takový duchovní mistr je podle svatých autorit áčárjou.“ (Manu Samhitá 2.140)

Guru není obyčejnou bytostí. Sad Guru je někdo, kdo stojí oběma nohama v duchovním světě. Není někým, kdo udílí nějaké vnější rady nebo posvátnou šňůru. To není jeho jediná povinnost nebo činnost. „On cvičí svoje žáky v oběti a učí je důvěrnému významu Véd.“ To je jeho skutečná činnost. Co znamená, že „trénuje či vede svoje žáky k oběti“?

Znamená to, že my si tento svět neužíváme a také ho pro naše potěšení nevykořisťujeme. My věci z tohoto světa obětujeme; obětujeme našeho požitkářského ducha. Guru nás učí, jak dát Krišnovi všechny ty „pěkné“ věci, které si chceme užívat. On ze sebe nedělá Krišnu, ale spíše nás ke Krišnovi směruje. Pouze nás učí, jak se stát Krišnovými služebníky. „A učí je důvěrnému významu Véd.“ - co je tím důvěrným významem Véd? Základní pochopení je dáno v Bhagavad-gítě a samotný Krišna říká: „Toto učení Bhagavad-gíty je největším tajemstvím ze všech tajemství. Není větší tajemství než to, které je obsaženo ve slovech, která pronáším zde v Bhagavad-gítě.“ Můžeme říci: „Ale vždyť my všichni už jsme Bhagavad-gítu četli.“ Hodně z nás už ji četlo mnohokrát. Jaké je tedy to tajemství, co je to? To tajemství nemůžeš získat nebo pochopit pouhým čtením. To důvěrné tajemství, které se skrývá v učení Véd, neboli učení duchovního života, může být vyjeveno pouze bona fide duchovním mistrem. Divya jñāna hŗde prakāśito, on v našem srdci vyjevuje božské poznání o Nejvyšším, o světech, které se nacházejí mimo naše chápání. Nelze to pochopit tím, že si o tom přečteme - jak samotný Krišna říká, „Já nemůžu být poznán někým, kdo to nepochopil.“ Duchovní mistr je tedy někdo, kdo nám v našem srdci může vyjevit božské poznání a kdo nás může vysvobodit z koloběhu opakovaných zrození a smrtí. Ať už v tomto nebo v kterémkoliv jiném životě. My však nemusíme opouštět naše tělo, abychom si to uvědomili, abychom vstoupili do světa, kde nebudeme prožívat zrození, smrt, stáří a nemoci.

To je duchovní mistr, to je božský mistr, „takový duchovní mistr je podle svatých autorit áčárjou“. My jsme tak šťastní; a dle mého pochopení jsme obdrželi toho nejmilostivějšího a nejpokročilejšího mistra. On má tu sílu vyjevit ti Krišnu. A není tomu tak, že odchází, když opouští tělo, ani tomu tak není, že přichází, když přijímá zrození v tomto světě. Guru je věčným principem. On je vždy dosažitelný pro ty, kteří ho chtějí. Guru bude žít věčně v srdcích těch upřímných žáků, kteří se ho neustále snaží uspokojit. Proto se snažím svoje modlitby změnit. Nesnažím se prosit, „dej mi či osvoboď mě od tohoto, pomoz mi, pomoz mi, udělej to.“ Já už jsem přece vše dostal. Ale zrealizoval jsem, že teď je mou povinností nalézt způsob jak splatit dluhy, které jsem nadělal. „Jak vás mistře mohu nyní potěšit? Co mám teď dělat?“ Tak by se měl člověk také modlit. Neměli bychom se modlit jen v našem osobním zájmu, správně bychom se měli modlit o to, jak mu řádně sloužit. Jak uspokojit Gurudévu a jak uspokojit Krišnu. Neboť uspokojíme-li Gurua, bude spokojený Krišna. Takové je pochopení šástry (Písma).

ācinoti yah śāstrārtham ācāre sthāpayaty api
svayam ācarate yasmād ācāryas tena kīrttitah

Áčárjou je ten, kdo zcela porozuměl závěrům zjevených Písem a v jehož chování se zrcadlí hluboké uvědomění. Je živoucím příkladem, neboť významu Písem učí jak slovy, tak skutky.“ (Váju Purána)

Toto jsou opět vlastnosti áčárji a my je všechny nalézáme plně projevené v našem Gurudévovi. Toto místo (Šrí Šrí Rádhá-Góvinda Gaudíja Math) funguje díky milosti našeho Gurudévy a ani na okamžik bychom neměli pochybovat o tom, že je tady Gurudévova ruka vždy přítomna, aby nás ochránila. Jste-li s Gurudévou spojeni, potom jste vždy pod jeho ochranou, tím si můžete být jisti. Někdy se to zdá být velice těžké, ale Gurudéva je zde neustále. Nakolik sedí Krišna ve tvém srdci, natolik je tam také přítomen Guru. Protože on je Mu velmi blízko, on je vždy s Krišnou. Měli bychom se snažit stát se odevzdanými našemu Gurudévovi a uvědomit si, „koro more ātma-sātha, vezměte si milostivě moji duši a učiňte mě stejným, jako jste vy.“ Tím, že budeme následovat jeho pokyny, že s ním zůstaneme spojeni, staneme se stejnými jako on. Když vložíte železo do ohně, tak vyvine stejné vlastnosti jako oheň.

Šríla Gurudéva Nitja-lílá-pravišta Óm Višnupáda Paramahamsa Aštottara-šata Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža kí džaj!

Věčný služebník,
Tridandíbikšu B.S. Muni


Zákon karmy („Já a moje” čtvrtá část)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
hovoří na programu pro veřejnost

otázka: V tomto světě nacházíme spoustu lidí s různými touhami a činnostmi. Co čeká na dobré a špatné lidi po tom, co opustí svoje tělo?

Šríla BS Muni Mahárádža: Ti, kteří konají špatné skutky a ubližují ostatním, se narodí do takového těla, které jim znemožní někomu ubližovat, nebo budou muset v příštím životě trpět. Budou potrestáni. Ti, kteří konají skutky dobré, se mohou dostat na vyšší planetární systémy. Křesťané to nazývají nebem. Zde se můžeš dožít až deseti tisíc let a užívat si v těle, které nestárne a nechuraví. Potom se ale musíš vrátit do tohoto hmotného světa. Tohle není cíl, o který by usilovali Vaišnavové. V souladu s našimi činy se rodíme do dalšího života.

Je třeba ovšem chápat jednu věc. Můžeme se domnívat, že tygr, nebo lev, napadající jiná zvířata, a nebo kočka, lovící myš, se musí dostat do pekla. Tak to ovšem není. Oni nejsou poutáni reakcemi za svoje činy, tento zákon se vztahuje pouze na lidi. Ti, kteří se mohou svobodně rozhodnout, co dělat, jsou za svoje činy zodpovědní. Zvířata za svoje činy zodpovědná nejsou. Dokonce i někteří lidé jsou za svoje činy vystaveni menším reakcím, jako například ti, které přivede jejich karma ke zrození v Grónsku. Těmto lidem je díky jejich prostředí znemožněno stát se vegetariány. Vše závisí na úrovni vědomí.

Ten, kdo chápe, že zabíjet a jíst zvířata je špatné, neboť jsou to také živé bytosti, chápe také, že tato zvířata cítí bolest, stejně jako je tomu u člověka, je-li vystaven násilí. Kdo to chápe a přesto zabíjí, bude v příštím životě velmi trpět. Ten, kdo to ale nechápe, je téměř jako zvíře, proto nebude za svoje činy tolik trpět, protože si toho není vědom.

Karma, neboli zákon akce a reakce, je velmi komplikovaná a my o ní nemůžeme uvažovat z našeho úhlu pohledu. Musíme ovšem chápat, že náš současný život se zakládá na našem životě minulém a je prostě jenom jeho pokračováním. Špatní lidé přijímají v příštím životě podobu zvířecí. Jestliže někdo škodí příliš, získá podobu stromu, nebo kamene a nebo se dostane na Jamárádžovu pekelnou planetu. Takovéto bytosti budou potrestány velmi přísně. Šrímad Bhágavatam nám nabízí popis různých druhů pekelných trestů.

Každá akce vyvolává reakci, to je třeba pochopit. Jestliže někomu řeknu: „Ty jsi úžasný.”, vyvolá to tu reakci, že se ta osoba bude cítit příjemně. Pokud ti povím: „Ty jsi ale hlupák.”, tak se budeš cítit nepříjemně a budeš mě chtít udeřit do tváře. Cokoliv, co učiním, má odpovídající reakci. Není tedy až tak obtížné odhadnout vlastní budoucnost, pohlédneme-li na naši současnou situaci a naši minulost.

Nechováš-li se správně, čeká tě špatný život. Jsi-li ve svém srdci dobrý a přesto trpíš, je to díky tvým skutkům minulým, ale v budoucnu tě čeká dobrý život. Nesmíme se toho bát. Všechno je dokonale zosnováno vyššími autoritami tohoto vesmíru. Každý sklidí své plody dle vlastních skutků. To nespadá pod naši kontrolu. Nesmíme se domnívat, že je to pod naší kontrolou. Tohle tělo jsme si nevybrali, stejně jako to, jestli se narodíme tady, nebo tam. Nevybrali jsme si, zda budeme mužem, či ženou, inteligentní, nebo hloupí. Podobně si také nemůžeme určit vlastní budoucnost. Ta bude sestavena dle přírodních zákonů.




Člověk, který neustále pokračuje na cestě oddanosti i přesto,
že je přitahován mnoha a mnoha věcmi z tohoto světa,
je ve svém srdci pravdivý a čestný.

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža




„Já” a „moje” (část první)
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Jsou dva druhy živých bytostí. Nitya-baddha a nitya-siddha. Celý život první skupiny bytostí sestává pouze z honu za „já” a „moje”. Tomu se říká Mája, iluze. Ti, kterým je vlastní univerzální vědomí, si jsou vědomi univerzálního zájmu, to znamená Boha. Jejich zájem spočívá v uspokojení Boha. Jsou si vědomi Boha.

Jedna třída živých bytostí je nazývána podmíněnou, v sanskrtu známá pod pojmem nitya-baddha. Druhou třídu tvoří ti, kteří jsou zaměstnáni uspokojováním Svrchovaného. Tito jsou označování jako nitya-siddha, osvobozené živé bytosti. Osvobozené od zrození, nemoci, stáří a smrti. Tento druh osvobození je činí neustále šťastnými. My patříme do skupiny nitya-baddha, což znamená, že jsme věčně podmíněné živé bytosti, neboť se zabýváme činnostmi určenými k vlastnímu uspokojení. Naše vědomí je proto provinční a náš svět a náš vesmír jsou takto velmi malé. Někdo se může starat pouze o sebe – to je velmi egoistický druh smýšlení. Jiní se více zajímají o rodinu, zemi, zvířata a okolí. Tohle všechno je ovšem podmíněné.

Musíme pochopit, z jakého důvodu přicházejí všechny živé bytosti do tohoto hmotného světa. Ví někdo proč tu jsme? Jsme tu, protože nemáme zájem uspokojit zájmy Svrchovaného. Snažíme se uspokojit pouze naše vlastní zájmy. Proto se ocitáme v tomto podmíněném světě, kde na nás čeká zrození, nemoc, stáří a smrt. Chceme zůstat odděleni od univerzálního zájmu a vytváříme si takto zájem separátní. Z tohoto důvodu jsme nuceni procházet tolika fázemi štěstí a neštěstí. Někdy štěstí, někdy neštěstí, někdy utrpení, někdy potěšení – v souladu s naší touhou.

Tento podmíněný svět má svoje zákony. Cokoliv, co tu činím, nebo po čem toužím, vede k určitému rezultátu, plodu. Jak se říká: “Jak jsem zasel, tak sklidím.” Pokud jsem zasel dobré věci, konal zbožné skutky a činil dobro ostatním, obdržím dobré věci. Pokud budu ostatním ubližovat a páchat zločiny, čeká mě trest. Takový je zákon hmotné přírody, kterému nikdo nemůže uniknout. Tento zákon byl vytvořen pro podmíněné duše, pro ty, kteří se nehodlají připojit k univerzálnímu zájmu, do společnosti Svrchovaného. Tyto bytosti sem přicházejí, aby zakusili “štěstí” hmotného života.

Kdysi jsem se například setkal s jedním íránským businessmanem. Řekl jsem mu, že tento hmotný svět má zákony. Dle toho, jak jednáš, budeš sklízet plody. Pokud zabíjíš a jíš zvířata, musíš očekávat, že budeš také v jednom ze svých budoucích životů sněden. On mi na to odpověděl: „Já jsem bojovník.“ Předtím byl postřelen v íránské válce, byl to kšatrija. Řekl mi: „Mě to nezajímá. Jsem připraven přijmout v příštím životě tělo zvířete a být zabit.“ Říct něco takového je snadné, pokud jsi zrovna v lidském těle. Když se ovšem ocitneš v situaci, kdy se k tobě blíží někdo s nožem a ty máš být zabit, nebo sněden, tak už to tak veselé není. Je to hloupé, pokud lidská bytost uvažuje tímto způsobem, neboť jí to přivodí pouze bolest. Být zabit a vytrpět si tímto způsobem všechny následky minulých činů je nepřirozené.

Proto existují Védy, obsahující určité poznání a pravdu, tattvu. Různé kultury a různá náboženství hlásají podobně. Nejdůkladnější a nejdetailnější popis pravdy o hmotné přírodě, o Svrchované Nekonečné Příčině všech příčin je však podán ve Védách. V nich také nalezneme návod k tomu, jak se osvobodit od zákonů této hmotné přírody, které dávají všem mým činům vytvářet určitou reakci. To se nazývá prayascita.

Je známá jóga prayascita, karma prayascita, jňána prayascita a bhakti prayascita. Karma prayascita znamená, že konáním spousty dobrých skutků neguji mé špatné činnosti. Ničím negativní stránku mého jednání. Dobré skutky ovšem také vyvolávají reakci. Mohu tedy zničit mnoho skutků, ale ta příčina, touha užívat si nezávisle od Boha, zůstane nadále zakořeněna v mém srdci.

Jňána prayascita znamená, že se osvobodíš od veškeré karmy, ale zůstane v tobě touha užívat si tento hmotný svět.

Někdy se udává příklad bambusového lesa. Viděli jste někdy bambusový les? V Indii je možné tento les spatřit. Kmeny bambusu rostou velmi blízko u sebe. Když přijde vítr, jednotlivé kmeny se vzájemně začnou třít a z tohoto tření někdy vznikne oheň, který pohltí celý les. Celý les našich hmotných tužeb bude zničen. Zajímavé ovšem je, že jakmile nastane období dešťů, celý bambusový les znovu vyroste, neboť jeho kořeny zničeny nebyly.

Bhakti prayascita znamená, že skrze bhakti, odevzdání a oddanou službu Svrchovanému, a ustanovením našeho vztahu s Nejvyšším, odstraníme i kořeny touhy užívat si hmotný svět. Proto je bhakti prayascita nejmocnější.

Kořeny naší touhy stát se uživatelem a vykořisťovatelem hmotného světa budou zničeny prostým pronášením Hariho Jména. Kořen bude vytržen. Nebudeš toužit užívat si „já“ a „moje“. Budeš toužit pouze po tom, stát se služebníkem Svrchovaného a bez problémů tak zažívat nekonečné blaho a štěstí. Na transcendentální úrovni problémy neexistují. My však o tom, co transcendentální úroveň je, nemáme ani ponětí. My tento druh zážitku postrádáme a ani v to nevěříme. Všeobecně v Boha nevěříme. Nemáme víru v Boha a neustále jednáme bez vědomí toho, že Bůh je Svrchovaný a vše se odehrává pod Jeho kontrolou.




Juga dharma - Náboženství pro současný věk
(„Já“ a „Moje“ část druhá)

Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža

Cokoliv, s čím se v tomto světě setkáme, k nám přichází na základě našich činností. Náš současný život, kterému právě čelíme, je výsledkem naší minulosti. Vše, co jsme v minulosti učinili, je uloženo v našich srdcích, v našem podvědomí, a v souladu s těmito našimi minulými zkušenostmi pohlížíme na svět. Šríla Šrídhar Mahárádža používá pěkné rčení: „Naše mysl není v tomto světě. Tento svět je v naší mysli.“

Na věci můžeme pohlížet z různých perspektiv. To, co někdo považuje za pěkné, se někomu jinému může jevit jako velice ošklivé. Může ho to rušit, zatímco druhou osobu to činí šťastnou. V souladu s našimi minulými zážitky a naší touhou vnímáme tento hmotný svět. Pokud budeme prostě pronášet „Haré Krišna“, naše mysl a srdce se očistí a my spatříme věci takové, jaké skutečně jsou.

harer nama harer nama harer namaiva kevalam
kalau nasty eva nasty eva nasty eva gatir anyatha

V mnoha šástrách a ve Védách, v knihách starých mnoho tisíc let, nalezneme tento verš. Tato sloka tvrdí, že ve věku Kali, současném věku, mají lidé velmi omezenou inteligenci, žijí krátce a pouštějí se do bojů kvůli nepatrným věcem. Války začínají malou neshodou mezi několika vůdci, kteří začnou válku a zabíjejí spoustu tisíc lidí pro svoje osobní zájmy. To je to, co se děje dnes - to je Kali-juga. V tomto věku nejsme příliš kvalifikovaní, abychom porozuměli vyššímu vědomí. Postrádáme vyšší pochopení toho, co se nachází mimo hmotný svět.

Jedna cesta ovšem existuje. „harer nama harer nama harer nama“, třikrát se to opakuje. To znamená, že pro lidi Kali-jugy je třeba to zopakovat třikrát. Pronášení Jmen Pána Hariho, která jsou transcendentální zvukovou vibrací. Měli bychom pronášet tato velmi mocná Jména, transcendentální zvuk. Tento zvuk, který nepochází z tohoto světa, má moc nás dostat do vyšší, duchovní sféry. Proto se tato sloka uvádí.

Dokonce i Svrchovaný Pán se v této Kali-juze zjevil jako Čaitanja Maháprabhu, aby zavedl pronášení Hariho Jmen. To se nazývá juga-dharma. Juga znamená věk a ten, o kterém hovoříme nyní, se nazývá Kali-juga.

Všechna náboženství obsahují tuto metodu, byť třeba nevědomě. Křesťanství hlásá „Posvěť se Jméno Tvé“ a také islám opěvuje Jména Alláhova, Boha. Hinduismus také pronáší Jména Svrchovaného. Nejedná se o žádná běžná jména. Tyto zvuky jsou velmi mocné. Nejmocnější ze všech je dán Čaitanjou Maháprabhuem – mahá-mantra, velká mantra. Pronášením této velmi mocné mahá-mantry je možné velmi snadno zrealizovat transcendentální vědomí. Takto lze jednoduše pochopit, že to, co tu zažíváme, je velmi dočasný, bolestivý a krátký druh utrpení a štěstí.

hare krsna hare krsna krsna krsna hare hare
hare rama hare rama rama rama hare hare

Můžeš se pokusit pronášet pravidelně tuto mantru. Není obtížné si ji zapamatovat. Jejím pronášením se odstraní utrpení a zjeví se štěstí. Prostým pronášením této mantry. Zkus si to a udělej si svůj vlastní zážitek. Je to zadarmo. Maháprabhu ji rozdával zadarmo. Musíš platit za whisky, víno, pivo a jiné drogy, a to je spousta peněz. Vezmi si tuto jednoduchou mantru a budeš šťastný. Je to velmi jednoduché. Obětuj denně nějaký čas a uvidíš, že do tvého srdce vstoupí radost. A musíš mít víru ve Svrchovaného Pána. Jak to píše šástra: „Pokrok se měří dle míry tvé víry ve Svrchovaného Pána.“




Naše postavení
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža
(první část přednášky ze Záhřebu)

Rád bych předložil trochu praktického poznání. Pomůže nám to pochopit naše postavení v hmotném i v duchovním světě.

V tomto hmotném světě je třeba překonat mnoho různých úrovní: Bhur, Bhuvah a Svah. Nyní se nacházíme v oblasti Bhur. Tím se rozumí tato hrubohmotná úroveň „masa a kostí“. Většina populace planety Země (99,9%) je bdělá pouze na této úrovni, kterou vnímá hrubohmotnými smysly. Bhur je ten nejnižší stupeň.

Dalším stupněm je Bhuvah. Na vyšších úrovních tohoto hmotného světa nacházíme planety či oblasti, ve kterých žijí živé bytosti s jemnohmotnými těly. Na Svargalóce se nevyskytují těla z masa - země, vody, ohně, vzduchu, éteru (snad možná nějaká z ohně). Na těchto nebeských planetách jsou těla tvořená myslí, intelektem a falešným egem. Avšak sklon k vykořisťování a požitku tam nemizí, ačkoliv se to odehrává na velmi jemné úrovni. Schopnost vnímat věci a mystické síly živých bytostí tam jsou mnohem více vyvinuty než na naší úrovni.

Můžeme se tedy sami zhodnotit. Jsme schopni vidět jemné živé bytosti putující po obloze? Vyvinuli jsme naše smysly natolik, že jsme jimi schopni vnímat jemnější svět v tomto hmotném světě?

Nebeské planety ve skutečnosti představují ještě velmi hrubou úroveň. Nad nimi se nacházejí další úrovně, jemnější sféry jako jsou Maha, Džana, Tapa, Satja, Brahmalóka. Na Tapalóku putují bytosti provádějící přísnou askezi. Jsou to dokonalé živé bytosti, které zcela ovládají svou mysl a ostatní smysly. Bytosti na nejvyšších lókách (planetárních systémech), čili nejvyšších úrovních tohoto hmotného světa, dokáží dokonale kontrolovat svoje smysly.

váčo vegam manasá krodha-vegam
džihvá-vegam udaropastha-vegam
etán vegán yo višaheta dhírá
sarvám apímám prthivim sa šišját

(Šrí Upadešámrita verš 1. - Nektar pokynů)

Opanovali jsme všechny tyto smysly a jejich popudy (řeč, mysl, hněv, jazyk, žaludek a genitálie) a dokážeme je ovládat? Už jsme dospěli na tuto úroveň? Pokud jsme schopni ovládat požadavky všech těchto smyslů, aniž bychom na jejich popud jednali, můžeme se stát duchovními mistry celého vesmíru.

Obyvatelé nejvyšších sfér hmotného vesmíru dokáží dokonale ovládat své smysly, a přesto ještě nejsou v duchovním světě. Stále ještě žijí v hmotném světě a nedostali povolení, vízum k překročení řeky Viradži. Je to tím, že mnozí z nich dosud přemýšlí způsobem „já“ a „moje“. Chtějí například kontrolovat mysl druhých, získávat výjimečné mystické schopnosti a užívat si čistou atmosféru vyšších planet.

Dříve, než překročíme práh do duchovního světa a než dostaneme povolení ke vstupu na Vaikunthu, musíme projít všemi těmito úrovněmi a ovládnout hmotné žádosti. Jako sebe-ovládnuté bytosti budeme nejprve moci vstoupit na Brahmalóku (Brahman), kde se osvobodíme od všech těch hmotných požadavků. Osvobodíme se od nich a již více nebudeme rozrušováni ničím z tohoto světa. To ale ještě neznamená, že jsme získali povědomí o osobní koncepci Nejvyššího Pána.

Je tedy velmi důležité, abychom se sami zhodnotili. Nakolik ovládáme požadavky svých hmotných smyslů? Nakolik jsme umožnili našim očím vidět jemnější úrovně? Dokážeme ovládat vlastní vizi tak, abychom mohli vidět jemné podoby živých bytostí? Dokážeme vidět velké mudrce na jejich cestách? Viděl jsem už Náradu Muniho? Obdržel jsem jeho daršan (audienci)? Praví se, že stačí zmínit jeho jméno a on se objeví. Viděl ho však někdo? Viděl snad někdo Pána Brahmu, Pána Šivu? Spatřili jsme již velmi pokročilé bytosti, žijící v tomto hmotném světě?

Je-li někdo kvalifikovaný obdržet jejich daršan, může se také stát způsobilým překročit hranici mezi hmotným a duchovním světem. A pak, až bude kvalifikován překročit tuto hranici, může vyprávět, co se děje na Vaikuntě. Musíme se kvalifikovat pro vstup na tyto vyšší stupně duchovního života. Potom až se tam ocitneme, budem mluvit z úrovně, kterou tam zažíváme. Pak to bude prvotřídní.

Existuje více druhů guruů: jedni stojí oběma nohama v hmotném světě a ukazují nám cestu na Vaikunthu, Gólóku. Pak jsou tací, kteří stojí jednou nohou na hmotné a druhou nohou na duchovní úrovni. Ti nás mohou obdařit spojením s duchovní sférou. A pak jsou zde ti, kteří stojí oběma nohama v duchovním světě. Cokoli řeknou, to také zažívají. Poví vám o Pánu Krišnovi, protože zrovna vidí Pána Krišnu. Ve chvíli, kdy o Něm začnou mluvit, tak Ho zároveň vidí, nacházejí se v Jeho společnosti. Jsou Jeho. Jsou to dokonalé osoby, označovaní jako sad-guruové, věční guruové.




Tolerujme druhé na úrovni, na níž se nacházejí
Šríla Bhakti Sádhaka Muni Mahárádža


(druhá část přednášky "Naše postavení" ze Záhřebu)

Při snaze o vstup do duchovní sféry bychom si měli počínat velmi opatrně. Předně, pro vstup do této sféry se musíme kvalifikovat. Dále je třeba si uvědomit, že vše v duchovní rovině je vyšší povahy – zcela duchovní. Všechno a všechny bychom tam měli přijímat za své duchovní mistry (guruy), jelikož představují nejvyšší, zcela transcendentální a duchovní přirozenost. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádža praví, že bychom do této sféry měli měli vstupovat hlavou, ne po nohách. Ano, měli bychom se stát velice pokornými, jelikož všichni jsou tam našimi pány. Je třeba přijímat všechny, jelikož tam je vše čisté.

trnad api sunicena taror api sahisnuna
amanina manadena kirtaniyah sada harih

Jedním z nejhlavnějších předpokladů ke vstupu do duchovní sféry tedy je: Vyvinout pokornější postoj, než má stéblo trávy, postoj větší snášenlivosti, než jaký má strom. Být tolerantnější než strom, znamená být jako Pán Krišna. On dokáže tolerovat jak nás, tak celý vesmír. Dokáže tolerovat živé bytosti, které se staví proti Němu a každou chvíli Ho kopou. Toleruje ty, kteří o Něm nikdy nechtějí nic vědět. Toleruje ty, kteří se k Němu různými způsoby chtějí přiblížit. Existuje tolik podmíněných živých bytostí, tolik jedinců.

Měli bychom tolerovat druhé, na té úrovni, na které se nacházejí. Někteří trochu zpívají Svaté Jméno, stanou se vegetariány a dále už nejsou schopni nic víc dělat. Nemůžeme říci, že ten, kdo jí maso, je démon. Prostě u něho dochází k naplnění jeho tužeb, nebo sklízí plody svých dřívějších činů. Prvotřídní oddaný (uttama-adhikárí) na všechny pohlíží jako na dokonalé Pánovy služebníky. A co víc, dokonce je pokládá za lepší, než je on sám.

Přistupujeme-li k hodnocení, k nacházení odlišností mezi jednotlivými živými bytostmi, měli bychom se, jako praví oddaní, naučit na nich spatřovat jen to dobré. Neměli bychom na druhých vidět jen to špatné a zveličovat to. Je třeba, abychom nacházeli a podporovali to dobré. Je to jako zažehnout malý oheň a pokoušet se ho zvětšit. Pokud nalezneme jednu dobrou vlastnost na osobě, která snad může být plná chyb, snažme se podpořit tu dobrou věc. Nechme oheň rozhořet.

Člověka například může napadnout stát se Vaišnavou, jelikož se cítí přitahován osobností oddaného. Ale když tento oddaný neustále jen poukazuje „to a tamto je špatně,“ lidé mohou ztratit zájem. V tomto hmotném světě nacházíme vždy to stejné. Když ale oddaný přijde a rozpozná v druhém jeho dobrou vlastnost (nikdo mu nikdy neřekl, že se v něm nacházejí takové dobré vlastnosti), může ho přimět k větší otevřenosti a ochotě přijímat. K ochotě přijmout fakt, že existuje něco vyššího, něco, co se nachází nad smyslovou zkušeností tohoto hmotného světa, něco jemnějšího a kvalitnějšího. Přijmout existenci oné krásné Osoby, jež je hodna poznání. A lidé se začnou zajímat, protože jednoduše prezentujeme Nejvyššího Pána.

On je nejtolerantnější, On toleruje vše, dokonce i mě i nejhorší opilce a zločince. Toto všechno Pán dokáže tolerovat. Všichni můžeme být plní chyb, ale jako Vaišnavové bychom se měli snažit v druhých vidět ty dobré stránky. Teprve pak se stáváme opravdovými Vaišnavy.