Na začátek 
Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math



Maháprabhuova filozofie
Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

Oddaný: Proč drží Pán Gauránga jednu ruku vzhůru?

Šríla Guru Mahárádž: Jednou vzpaženou rukou praví:

aradhyo bhagavan brajesa-tanayas-tad-dhama vrndavana
ramya kacid upasana braja-vadhu-vargena ya kalpita
srimad bhagavatan pramanam amalan prema pum-artho mahan
sri-caitanya mahaprabhor matam idan tatradarah nah parah
(Čaitanja manjuša, Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur)

„Uctívejte všichni Vradžéšu, Nanda-nandana Krišnu!“ Jednou rukou ukazuje na Krišnu: Tad-dhama vrndavanam, nejenom na Krišnu, ale i na dhám, Vrindávan. A jak Ho uctívat? Upasana braja-vadhu-vargena ya kalpita, musíme Ho uctívat stejným způsobem, jakým Ho uctívaly gópí. K čemu to povede? Prema pum-artho mahan, k premě, božské lásce. Uctíváme Krišnu kvůli této oddané lásce.




„V tomto světě existuje jen hmotná láska. Lidé chtějí
bohatství, děti a majetek. Dnem i nocí přemýšlejí
o tom, jak získat ještě víc, než už mají. Nikdy nemyslí
na Boha. K čemu to povede? Jednoho dne přijde
jejich čas a oni zemřou, aniž by získali jakýkoliv
prospěch z lidského života. Jestliže ale neustále myslíš
na Krišnu, Krišna k tobě v okamžiku smrti přijde.“

Óm Višnupád Šrí Šrímad
Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

Láska je spontánní funkcí duše. Lidé se cítí být přitahováni milostnou náladou a ty jí můžeš dosáhnout, jestliže budeš opakovat nám, Haré Krišna mantru. Adau šraddhá – nejdříve musíme mít víru. Tato sádhu-sanga – potom, jestliže máš plnou víru, můžeš získat společnost sádhua. On tě bude učit o Krišnovi, o Jeho inkarnacích a způsobu, jak se k Němu modlit.

Kdo je to Krišna? On je Pánem všech polobohů, Pánem všech vesmírů, On je ádi (původní zdroj) a současně anádi (bez počátku a konce). On je věčný. On je ádi, neboť se narodil v domě Nandy Mahárádže a během svého života ve Vrindávanu se oddával mnoha milostným zábavám. Když opustil Vrindávan, všichni vradžavásí na Něho neustále mysleli a vzpomínali na Jeho činnosti. Kdykoliv pohlédli na strom nebo na hory kolem sebe, jejich pocity odloučení nabraly na intenzitě a přivedly je k pláči.

Tento pocit odloučení se nazývá viraha. Jakmile je tato viraha vyvinuta dostatečně, Krišna se zjeví. Jestliže naříkáš pro Krišnu: „Jak bych mohl spatřit Krišnu?“, nepřetržitě dnem i nocí, bez jídla i spánku, dovede tě to k přesvědčení: „Pokud mi Krišna během sedmi dnů neudělí Svůj daršan, tak zemřu.“ Gópí naříkají: „mariba, mariba, sakhi avasya mariba – pokud se před námi nezjevíš, tak umřeme.“

Je-li někdo odhodlán zříci se svého života, protože nevidí Krišnu, Krišna se mu krátce zjeví, jenom jako v záblesku, a znovu zmizí. Tímto se pocit odloučení na krátko utiší, ale po chvíli začne oddaný znovu uvažovat: „Jak Ho mohu znovu spatřit? Nehleděl jsem na Něho ani minutu. To mě neuspokojilo.“ Znovu tedy začne naříkat a Krišna se mu opět zjeví a zase zmizí. To je láska, která se bude rozvíjet a narůstat tímto způsobem. V tomto světě existuje jen hmotná láska. Lidé chtějí bohatství, děti a majetek. Dnem i nocí přemýšlejí o tom, jak získat ještě víc, než už mají. Nikdy nemyslí na Boha. K čemu to povede? Jednoho dne přijde jejich čas a oni zemřou, aniž by získali jakýkoliv prospěch z lidského života. Jestliže ale neustále myslíš na Krišnu, Krišna k tobě v okamžiku smrti přijde.

yan yan vapi smaran bhavan
tyajaty ante kalevaram
tan tam evaiti kaunteya
sada tad-bhava-bhavitah
(Bhagavad-gítá 8.6)

Pokud myslí oddaný neustále na Krišnu, ale není Ho schopen spatřit, je velmi nešťastný. „Proč vůbec žiji?“ Kena va achaye prana ki sukha paiya, Naróttam Dás Thákur říká: „Proč žiji? Proč raději nezemřu? Nedokáži sloužit Krišnovi.“ Jestliže někdo dosáhne této úrovně v okamžiku, kdy opouští svoje tělo, uvidí Krišnu a už se nikdy nebude muset narodit a umřít. Z tohoto důvodu na nás Maháprabhu naléhá, abychom uctívali Krišnu a opakovali denně krišna-nám. Všichni musíte následovat způsob uctívání, jaký přijaly za svůj gópí.




Bhakti a Náma; Oddaná služba a Svaté Jméno
Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

Maháprabhu chodil denně do Imlitaly, aby se tu do dvanácti hodin oddával kírtanu. Potom pokračoval do tři míle vzdáleného Akrúra-ghátu, kde sbíral bhikšá (almužny). V Jeho nepřítomnosti lidé chodili za Balabhadrou Bhatáčárjou s žádostí, aby předložil Maháprabhuovi jejich pozvání k návštěvě jejich domovů. Jednoho dne za ním s touto žádostí přišlo deset lidí a on jim všem nebyl schopen tuto laskavost prokázat. Rozčílili se na něho: „Co to má znamenat? Nejsi k nám příliš milostivý! Jedině Maháprabhu je milostivý! Proč jsi mě dnes nevybral? Musíš to napravit zítra!“

Ale příštího dne je Balabhadra opět nebyl schopen všechny uspokojit, proto se obrátil na Maháprabhua: „Proč mne takto trestáš? Tohle je pro mě velmi nepříjemná situace. Ráno odcházíš a vracíš se právě v čase na bhikšá. Nejsi tu, když za mnou lidé přicházejí a napadají mne. Proto Tě žádám, abychom tohle místo opustili a vydali se na koupel do Prajágu. Nastala mágha-mása a je velmi chladno, proto se tam lidé vydávají na mágha-snána. Vydejme se tam na měsíc.“ Maháprabhu se okamžitě dal do pláče a řekl: „Byl jsi ke Mně tak milostivý. Vzal jsi Mě do Vrindávany a ukázal Mi ji. Byl jsem tu velmi šťastný a teď musím naneštěstí zase odejít. Jak ti však mohu splatit tvoji milost? Nemohu ti prokázat žádnou službu, třebaže ty jsi Mi prokázal tolik služby.“ Proto ho objal a řekl: „Jsem ti dlužen, proto dnes opustím Vrindávanu.“

Nikdo by tedy neměl podlehnout svodům, které ho vyženou z Vrindávany. Ten, kdo jednou do Vrindávany přijde, tu musí zůstat. V každé instituci existují různé druhy činností a zodpovědností, proto se jim musím přizpůsobit. Někdy se mohou vyskytnout problémy, které mne donutí odejít, ale já si musím slíbit: „Brzy se vrátím a budu sloužit Rádhá Déví a Vaišnavům.“ Musíme tu sloužit. Byli jste ke mně milostiví, neboť jste mi dali šanci vám sloužit. Proto jsem vám všem dlužen. Jinak bych nedostal šanci ke službě.

Nesmíme nikdy zapomenout, že jsme džívy (duše) a služebníci Svrchovaného Pána. Tohle nesmíme nikdy zapomenout. Neustále si mysleme, že jsme služebníci a oddejme se Jeho chodidlům: „Ó Pane, jsi pro nás vším. Prosím, ochraň nás, zachraň nás.“ Pán je ochránce a spasitel, proto se nemáme čeho obávat. On se o nás postará. Pokud se přižene bouře s mračny, bude-li to Jeho vůle, mračna se rozplynou. Celý svět je v pohybu pouze Jeho vůlí.



„Guru bude spokojen, pokud budeš opakovat náma
a zapomeneš přitom na sebe samotného. Jedině tehdy okusíš účinnost náma.“

Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

isvarah sarva-bhutanam hrd-dese 'rjuna tisthati
bhramayan sarva-bhutani yantraruďhani mayaya
(Bhagavad-gítá 18.61)

Nesmíme mít takové ego, které nás nechá uvažovat způsobem: „To jsem udělal já!“ nebo: „Tohle jsem neudělal!“ To se nazývá asura-sampada, a ne daiva-sampada. Daiva-sampada znamená bhakti, asura-sampada znamená zničení. Tvoření a ničení. Tvoření znamená, že se věnuji pouze bhakti. Přesto se nesmíme domnívat, že děláme pro Pána velkou službu. Dělat službu Pánovi znamená, že si myslím: „Vůbec žádnou službu jsem neudělal, neudělal jsem nic.“ Oddaný by nikdy neměl říci: „Pronáším stovky a tisíce kol denně.“ Ne, s tím se nesmí spokojit. Ve službě uspokojení neexistuje. Pokud cítíš uspokojení, tak to znamená, že ses od bhakti odklonil. Matka své dítě něžně objímá, líbá, ochraňuje a stará se o něj, ale nikdy si nemyslí, že toho pro svoje dítě udělala dostatek. Naopak si bude říkat: „Nedokázala jsem svému dítěti posloužit.“ Stejně tak se nesmí oddaný spokojit s myšlenkou: „Nyní mám určité právo, protože jsem posloužil mému milému Krišnovi.“ Ne. Oddaný si myslí: „Nedokázal jsem Pána potěšit. Kdo Ho opravdu dokáže potěšit? To zvládnou jedině Jeho milovaní oddaní. Já to nedokážu, protože mi schází takováto bhakti. Pokud bych měl bhakti, prému, tak bych Ho mohl potěšit.

My ovšem tuhle metodu nenásledujeme. Pouze pro vlastní uspokojení si říkáme, že jsme něco dokázali. Tento postoj nás ovšem na nejvyšší úroveň nedovede. I kdybychom dělali službu čtyřiadvacet hodin denně, neměli bychom se cítit uspokojeni. Spíše bychom si měli myslet, že čtyřiadvacet hodin nestačí.

Tak, jako když někdo slyší náma a řekne: „Netěší mě, že mohu naslouchat náma jenom dvěma ušima. Ó Pane, měl jsi mě obdařit tisícem uší, abych jimi všemi směl naslouchat .“ Náma je ještě přitažlivější než nektar. Proto opakuje náma a říká si: „Kolik Jmen mohu opakovat jedním jazykem? Proč jsi mi nedal více jazyků, abych s nimi mohl pronášet Tvoje Jméno? Potom by se mé srdce a všechny mé smysly roztančily. Co mohu dělat? To není žádný podvod, to všechno způsobuje přitažlivost Jména. Náma je tak sladké, že mě zcela opájí, proto neustále tančím.“

Guru bude spokojen, pokud budeš opakovat náma a zapomeneš přitom na sebe samotného. Jedině tehdy okusíš účinnost náma. V jakém postavení se potom budeš nacházet, to si ani nedokážeš představit! Jednou to přijde, ale ty musíš být dostatečně požehnaný, abys tento šok obdržel. Lidé nepronášejí náma, pouze to opakují jako uloženou povinnost.

Byl jeden král, který se jmenoval Gopál, a ten poručil všem lidem v království provádět džapu, alespoň jedno kolo denně. Lidé se ho báli, a proto prováděli denně ze strachu k němu džapu. To ovšem není náma. Maháprabhu řekl: Nemohu mít anurágu vůči Jménu.“

namnam akari bahudha nija-sarva-saktis
tatrarpita niyamitah smarane na kalah
etadrsi tava krpa bhagavan mamapi
durdaivam idrsam ihajani nanuragah
(Šikšáštaka 2)

„Mým neštěstím je, že se nezajímám o opakování náma. Pronáším náma, ale není to z lásky.“ Dělejte náma. Ale pokud to budete dělat jako povinnost, tak to k ničemu nepovede. „Zopakoval jsem už tolik náma, ale k ničemu to nevede. Jedno náma může zničit všechny hříchy, které jsem nasbíral ve svých všech zrozeních, ale já jsem se s tímto důsledkem nesetkal. Proto musím opakovat ještě více náma.“

Maháprabhu žádal všechny, aby opakovali náma. Nesmíme o tomto procesu pochybovat, jinak se v nás začnou hromadit pochyby a my nenalezneme žádné řešení. Pochybnosti jen narostou. Čím více otázek, tím více pochybností. Všechny pochyby se však vytratí, pokud se začneš zajímat o náma. Pokud budeš opakovat náma tak, jak to doporučil Maháprabhu, pak budeš šťastný. Nabudeš uvědomění a tvoje pochyby se vytratí – bhidyate hrdaya-granthis chidyante sarvasamsayah. Veškeré pochyby zmizí. My ovšem nepronášíme náma správně. Maháprabhu řekl: „Každému, s kým se setkáš, daruj náma.“ Neměl bys říkat nic, co není náma.



Neztrácej čas a opakuj Náma!
(první část)


Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

Dosáhni dokonalosti náma-kírtanem. Potom pochopíš, jestli patříš na Gólóku nebo na Vaikunthu, a jaký je tvůj vztah k Pánovi – zda se jedná o dásja, sakhja, vátsalja nebo šringár-bhakti. Jedině tehdy to budeš schopen pochopit. Nelze toho dosáhnout pouhou praxí. Není to něco, čemu se dá naučit během pětiletého kurzu. Rága-bhakti, to není žádný kurz. K jejímu dosažení je nezbytné získat požehnání Gurua, Vaišnavů a Pána. Náš pokrok závisí na požehnání sádhuů, mahátmů, Gurua a Bhagavána. Bez jejich požehnání se vpřed nepohneme. Žádný pohyb. Když uděláš kičrí - rýži, dál a zeleninu smíchané dohromady - nemůže tě to potěšit, nebude ti to chutnat. Takto se chuti, ruči, dosáhnout nedá. Musíš jít krok za krokem. Po ruči přichází ásakti a bháva. My jsme ovšem úrovně bhávy nedosáhli ani náhodou, a přesto chceme debatovat o rase. Rasa je něco jiného, přestože mnoho lidí tvrdí, že bhakti znamená rasa.

My rasu neoceňujeme, neboť mít rasu znamená mít vikáram. Nirvišéša-vádí tvrdí, že bhakti-rasa je nirvikára. To ovšem není čisté pojetí. Jejich koncepce hovoří pouze o nirvikáram (neměnící se, neustále stejné podobě Višnua), nirvišéša (která je bez rozmanitosti), nirákáram (která je jediným neosobním vědomím) a o ničem ostatním. Nejsou ovšem schopni pochopit to, že Maháprabhu tančí a Jeho tělo se třese, barva Jeho pleti se mění, Jeho hrdlo se zalyká a vlasy ježí. Všechny tyto symptomy se považují za nirvikáram. Oni tvrdí, že jňání nic takového nepotřebuje. Jak by tomu mohli porozumět? Ten, kdo tomu chce porozumět, musí ze všeho nejdříve následovat proces daný Rúpou Gósvámím.

ādau śraddhā tataḥ sādhu-sańgo 'tha bhajana-kriyā
tato 'nartha-nivṛttiḥ syāt tato niṣṭhā rucis tataḥ
athāsaktis tato bhāvas tataḥ premābhyudañcati
sādhakānām ayaḿ premṇaḥ prādurbhāve bhavet kramaḥ
(Bhakti-rasámrita-sindhu 1.4.15-16)

„Ze všeho nejdříve získá člověk ve společnosti oddaných víru (šraddhá). S touto vírou se poté ve společnosti oddaných (sádhu-sanga) učí písma a učí se praktiovat oddanost (bhadžana-krijá). Díky tomu jsou postupně zničeny anárty (anártha-nivritti). Poté následuje stálá, nepřetržitá oddanost (ništha). Pak se objeví touha po Pánovi (ruči) a po ní následuje spontánní touha po Pánovi (ásakti), z té se stane bháva a potom préma. Takto se postupně manifestuje préma pro ty, kteří provádějí sádhana-bhakti.“

Musíš si na to počkat. Když sejdeš z kolejí - můžeš třeba i běžet - jak daleko myslíš, že se dostaneš? Vlak uhání po této dráze, která byla už dávno vytyčená, koleje položeny a ty se tomu jen musíš správně přizpůsobit. Zůstane-li tento vlak na správné koleji, bude schopen unést jakýkoliv náklad a dovézt nás do správného cíle.

Existují jistí lenivci, kteří nemají čas na bhadžan, ale libují si v těchto líných diskuzích.

bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saḿśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare
(Šrímad Bhágavatam 1.2.21)

„Nevědomost je odseknuta, všechny pochyby zničeny a veškerá karma ukončena, když bytost spatří Pána ve Svém srdci.“

Oddaný je neustále zaměstnán ve službě a nemá čas na nic jiného. Jednou přišel Vallabháčárja k Maháprabhuovi a řekl Mu: „Napsal jsem komentář o Svatém Jménu. Můj komentář je velmi jasný, lepší než Šrídharův.“ Maháprabhu ho jen velmi decentně odmítl: „Nemám čas, pane. Musím ukončit Svůj počet Jmen, takže nemám čas si tvůj komentář poslechnout.“ Jemně ho odmítl. Řekl mu: „Vím, že Krišna je Nanda-nandana. Můžou existovat stovky tisíců komentářů, ale Já vím, že Krišna je Nanda-nandana. Proč Mi tedy přicházíš předvést svůj komentář? Pouze líní lidé nacházejí zalíbení v diskuzích.“

Všichni oddaní se báli Vallabháčárjovi naslouchat, protože ho Maháprabhu zavrhnul. Kdo by byl takový darebák, že by po Maháprabhuově odsouzení přišel a řekl: „Ne, ne! On je učenec. On dokázal to a tohle.“

Tito lenoši vždy s oblibou hovoří o rága-bhakti. Nikdy se ovšem nevěnují sádhaně. Dá se snad za sádhanu považovat čas, který tráví svými debatami? To není ani přinejmenším sádhana. K tomu, abys vyvinul sádhana-bhakti, musíš pouze naslouchat a ne diskutovat. Diskuze označuje proces, během něhož něco přijímáš a něco zavrhuješ. Kolik toho máme ovšem přijmout a kolik zavrhnout? Co takto můžeme pochopit? Bhidyate hrdaya granthis, chidyante sarva samsayah. Když jsi zbaven ahankáry (falešného ega, neboli nevědomosti), tak jsi od tohoto druhu diskuzí osvobozen. Rágam a dvešam, zalíbení a znechucení. K určitým věcem se cítíme být přitahováni a určité věci v nás probouzejí nechuť. Tohle je nám všem vlastní, my to ovšem musíme překonat. Potom se zbavíme pochyb. Musíme získat spojení s Bhagavánem, Krišnou.

Přijde-li k tobě někdo a začne ti říkat: „Ó, ty se nevěnuješ bhadžanu,“ a ty se s ním začneš přít, pouze ztrácíš svůj čas. Potom přijde čas jíst, ale ty jsi ještě neudělal žádnou sádhanu. Toužíš jíst a po jídle musíš jít zase na toaletu a tak dále. Tyto činnosti zastavit nemůžeš, ale s ukončením krišna-bhadžanu problémy nemáš. Nikdy nevynecháš svoje jídlo, nebo se nepokusíš ovládnout nutkání močit, ale krišna-bhadžan vynecháš bez problémů.

To je to, co nás činí línými. Naše mysl si užívá potěšení z debatování - manaso bhasyam, potěšení mysli – a my se domníváme, že jsme takto správně užili svého času. Tohle však bhakta nikdy neudělá.



Rágam a dvešam, zalíbení a znechucení. K určitým věcem se cítíme být přitahováni
a určité věci v nás probouzejí nechuť. Tohle je nám všem vlastní, my to ovšem musíme překonat. Potom se zbavíme všech pochyb a získáme spojení s Bhagavánem, Krišnou.“

Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž

Jestliže opravdu prahneš po Pánově milosti, neztratíš ani vteřinu. Paríkšit Mahárádž řekl Šukadévovi Gósvámí: „Ani na vteřinu se nezastav, nehodlám ztratit ani okamžik. Ztratím-li jedinou vteřinu, už ji nikdy nezískám zpět. Za sedm dní z toho může být mnoho ztracených vteřin, nebo dokonce minut.“

Je-li člověk inteligentní a cítí, že něco hrozí zničit jeho bhakti, bude velice čestný, upřímný a rozumný to neobejmout nebo o tom debatovat. Neztrácí svůj čas v bezvýznamných diskuzích. Jeho mysl pro to nemá chuť, či dokonce naopak - jeho nezájem ho přivede až ke spánku. Jestliže během těchto diskuzí někdo nespí, tak je to proto, že chce ostatní porazit, chce se sám prosadit. Maháprabhu říká: „Nepři se! Pro argumenty tu není místo.“

Lidé, kteří se rádi přou, budou neustále odděleni jeden od druhého. To, jakým způsobem provádíš bhadžan, bys neměl probírat s ostatními. Jaký bhadžan? Opakovat náma. Každý den bys měl zopakovat jeden lakha náma (100 000 Svatých Jmen). Musíš si na to udělat čas. Potom můžeš debatovat o čemkoliv, protože budeš šťastný, že jsi mohl zopakovat sto tisíc Svatých Jmen. Pokud jsi ještě neukončil jeden lakha a někdo se s tebou začne bavit, nebudeš schopen v pronášení Jména pokračovat. Takto můžeš ztratit dvě nebo tři hodiny. Jakým způsobem je získáš zpět? Musíš svůj počet Jmen ukončit 365 dní v roce. Každý den. Nemůžeš vědět, kdy se Pán rozhodne ti požehnat.



Sádhu-sanga je vždy nutná
Óm Višnupáda Šrí Šrímad Bhakti Vaibhava Purí Gósvámí Mahárádža

Otázka: Někteří lidé tvrdí, že je nutné číst pouze knihy Šríly Svámí Mahárádži a tímto způsobem získat jeho společnost. Na druhou stranu, Šríla Svámí Mahárádža uvádí v mnoha svých výkladech, že je důležité se přímo stýkat se svatými osobami. Jak tomu porozumět?

Šríla Gurumahárádža: Pokud není dostupný sádhu (světec), je tu šástra (písmo), které je třeba číst. Je-li ovšem sádhu dostupný, ať už blízko nebo daleko, musíš se obrátit na něho a hovořit s ním. Písma nám mohou pomoci, ovšem, prakticky řečeno, jestliže je tu možnost styku s praktikujícím sádhuem, musíš se obrátit na něho a obdržet přímé pokyny od něho. Písma ti nemohou požehnat. Písma tě mohou zbavit pochybností, ale milost přichází od sádhuů. Musíš se obrátit na živého sádhua a získat jeho požehnání. Jiné cesty není. Obrátíš-li se ovšem na osobu, která skutečným sádhuem není, budeš podveden. Proto se musíš modlit ke Krišnovi, aby k Tobě sestoupil v podobě skutečného sádhua. Konat svoje povinnosti s myšlenkou: „Jedině když mi Krišna požehná, získám společnost opravdového sádhua.“

1) Šríla Gurudéva – Šríla Bhakti Vaibhava Purí Mahárádža, 2) Šríla Bhakti Gaurava Vaikhanasa Mahárádža, 3) Šríla Bhakti Promód Purí Mahárádža, 4) Šríla Bhakti Dživana Džanárdana Mahárádža, 5) Šríla Bhakti Vallabha Tírtha Mahárádža 6) Šríla Bhakti Vidžaja Purušóttama Tírtha Mahárádža 7) Ánanda Lílamajá Prabhu (osobní kuchař Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího)

Nevíme, kolik času nám zbývá, janma-mrtyu-jara-duhkhair. Měli bychom pochopit, že nejsme to, za co se považujeme, že nevíme, co se přihodí za hodinu. Proto bychom neměli otálet, proto bychom neměli být líní v našem úsilí nalézt skutečného sádhua.

Rávana jednou prohlásil: „Uvažoval jsem o stavbě schodů na Svarga-lóku. Mohl jsem to udělat, ale počkal jsem s tím.“ Ne! Cokoliv považuješ za dobré, učiň to okamžitě, bez odkládání. Krišna ti pomůže. Nemáš-li k tomu schopnosti, Krišna ti pomůže rozpoznat, který proces je vhodné zvolit. Daruje ti řešení a požehnání. Krišna je tu neustále. Na začátku, uprostřed a na konci – všude je Krišna. Nic se neděje bez Krišny. Takto vypadá koncepce oddaného a to se nazývá vědomí Krišny. Nehovoříme o koncepcích jňáních a jogínů. Hovoříme o koncepci oddaného. Výsledek, kterého dosahuje bhakta, se liší od toho, co dosáhne jňání a jogín.

Bhakta je vždy šťastný, netouží dokonce ani po osvobození. „Mám-li se znovu narodit, nebudu trpět. Šťastně se narodím jako oddaný nebo v domě oddaného. Ať je má podoba lidská nebo zvířecí, musím se držet v blízkosti sádhua.“ Sádhu-sanga je vždy nutná.

'sādhu-saňga', 'sādhu-saňga' — sarva-śāstre kaya
lava-mātra sādhu-saňge sarva-siddhi haya

(Šrí Čaitanja Čaritámrita, Madhya 22.54)

Všechna Písma tvrdí: „Vyhledej společnost sádhua!“ Jakého sádhua? Živého sádhua, nikoliv toho, který tento svět opustil. Můžeš obdržet jejich učení z knih, ale přímá společnost živého sádhua bude efektivnější.

Je-li tedy přítomen sádhu, musíš se obrátit na něho. Tady není o čem diskutovat. Jednej jednoduše a prakticky a vyhledávej sádhuovu společnost. Hovoř s ním, naslouchej mu a pozoruj jeho chování a tvoje srdce bude na míru požehnáno. Pokud ovšem pouze čteš šástru nebo úvahy sádhuů, stejného prospěchu nedosáhneš. Sádhuové jsou přítomni vždy, proto netvrď, že tu nejsou. Dokud bude existovat tento svět, sádhuové budou vždy přítomni. Musíme být pouze dostatečně šťastliví, abychom se s nimi směli setkat a získat veškerá požehnání, kterých je nám třeba.

Nemusíme se srovnávat s ostatními, nemusíme se hnát za hmotnými věcmi. Jediné, co chceme, je Pán Krišna. Pocítíme-li tuto silnou touhu, Krišna k nám přijde. Musíme cítit tuto nutnost a okamžitě se pustit do duchovní praxe. Cokoliv od nás sádhu vyžaduje, to uděláme. Budeme-li pokračovat v pouhém čtení šástry, nedá nám to tu stejnou sílu. Může ti odstranit určité pochybnosti, ale tyto budou zničeny ještě mnohem více, jestliže máme společnost sádhua, jestliže pozorujeme a chápeme jeho činnosti. Jsi-li upřímný, obdržíš upřímnou společnost. Pokud ale upřímný nejsi, nezískáš nic. Upřímnost je nezbytná. Záleží to na nás, protože Krišna nikdy nikoho nepodvede. Jedno z Jeho Jmen je Kritajňa. V Sahasra-náma je nazýván Kritajňa, protože přijme cokoliv, co pro Něho udělám. Pokud na Něho myslím a naříkám pro Něho, pomůže mi.